Už se vám někdy stalo, že jste šly někam na procházku do přírody a najednou zůstaly stát plné úžasu? Ať už to byl nádherný západ slunce obklopený červánky, plno sněhu, rozkvetlá louka nebo noční nebe plné hvězd? To jsou věci, které jsou vidět „na první pohled”. Napadlo vás ale někdy zastavit se a rozhlédnout se trochu víc? To pak najednou můžete vidět věci, které byste možná ani nečekaly…

Třeba mraveniště. Při pozorování můžeme zjistit, že to není jen zmatené hemžení „hloupého” hmyzu, ale každý mravenec plní svůj úkol – nosí potravu, uklízí mraveniště, chrání larvy apod.

I rostliny mají svůj řád, který lehce přehlížíme. Např. podle výskytu rostlin můžeme víc poznat místní přírodu. Kde roste rákos je zaručeně mokro, podběl roste především na písčitých místech a jedle jen v čistém ovzduší.

Boží stopa v přírodě

„Viditelný svět je jako mapa, která zobrazuje nebe – věčný příbytek živého Boha.” (Jan Pavel II.)
Boha nemusíme „potkat” jen v kostele, v Písmu nebo ve svém bližním. Boží krásu můžeme spatřit třeba při každodenní cestě za kamarádkou nebo při prázdninovém putování – v kráse květů, ve hvězdné noci, v poli plném zralého obilí nebo třeba na lesní cestě plné mravenců. Pokud se díváme pozorně, můžeme ve všem vidět tvář Toho, který toto všechno s velkou láskou a moudrostí stvořil a dal člověku. Ten, který přesahuje celý svět, je přítomný ve svém stvoření.

„Zeptej se krásy země, zeptej se krásy moře…, zeptej se krásy oblohy…, zeptej se všech těchto skutečností. Všechny ti odpoví: Hleď, jsme krásné. Jejich krása je svědectvím. Kdo je stvořil, když ne ten nejkrásnější, který není podřízen žádné změně?”
(Sv. Augustin)

Všechno chválí Boha

Odedávna lidé obdivují Boží stopy v přírodě. Stačí se podívat do Bible. Třeba Žalm 104: Veleb, duše má, Hospodina! Všechno jsi stvořil tak nádherně, nebesa, zemi, oceány, hory, mraky nebo třeba vítr… Země je plná tvého tvorstva.

A nemusíme zůstávat jen u žalmů. I sv. František z Assisi je známý svou velkou láskou k přírodě jako Božímu stvoření. Pro Františka byli všichni tvorové dopisem, který mu každodenně píše a posílá Bůh. Ve všem stvoření je vložen Boží podpis.

„Ať tě chválí, můj Pane, všechno, co jsi stvořil,
zvláště pak bratr slunce,
neboť on je den a dává nám světlo,
je krásný a září velkým leskem,
vždyť je, Nejvyšší, tvým obrazem.

Ať tě chválí, můj Pane, sestra luna a hvězdy,
stvořils je na nebi jasné, vzácné a pěkné.

Ať tě chválí, můj Pane, bratr vítr
a vzduch i oblaka, jasná obloha i každé počasí,
kterým živíš své tvory.

Ať tě chválí, můj Pane, sestra voda,
která je velmi užitečná, pokorná, vzácná a čistá.

Ať tě chválí, můj Pane, bratr oheň, kterým osvětluješ noc
a on je pěkný, příjemný, mocný a silný.

Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra matka země,
která nás živí a slouží nám,
a rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu.

Chvalte mého Pána, dobrořečte a děkujte mu,
a služte mu s velikou pokorou.”
(Z Chvalozpěvu stvoření – sv. František z Assisi)

Bůh sice není květina,
ale v každé květině
prošel okolo nás.
Věřím, že ve všem,
co žije, zanechal Bůh
stopu své lásky.
Věřím v Boha.
V každém stéblu trávy
čtu jeho autogram.
(Phil Bosmans)

Kaťulda (časopis IN!dívčí svět)

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.