Na signálech.cz se dá najít hodně zajímavých článků,svědectví, písniček, fotek i akcí. Prostě bezva web. Dnes nás zaujal článek, který napsal Honza. S jeho svolením se o něj rádi podělíme i s vámi.

 Honza píše...

Tenhle článek navazuje na jeden můj už velmi dávno napsaný příspěvek První den se stříbrným prstýnkem. Aspoň mi to přijde jako hrozně dávno. Od té doby se totiž stala spousta věcí: udělal jsem maturitu, byl u moře, dostal se na vysokou, začal částečně pracovat a taky jsem si zvykl na ten prstýnek. Nenosím ho na prsteníčku, aby si nikdo nemyslel, že jsem ženatý nebo zasnoubený (dobře, uznávám, hlavně jsem nechtěl odehnat potenciální zájemkyně :-D). Sám ještě přesně nevím, co napíšu a trochu se bojím, co z toho vyleze! Každopádně mi toho leží dost na srdci a doufám, že délka článku některé odradí.

Na rozdíl od prvního dne se mě na prstýnek už skoro nikdo neptá

Vlastně se na něj později ptalo docela málo lidí. Někdy bylo vysvětlování jednoduché, ale občas jsem se trochu zapotil. Někdy se mi to vysvětlovat moc nechtělo, ale dal jsem si pozor, abych se nikdy nevyhnul odpovědi na přímou otázku a poctivě odpověděl. Nejtěžší to asi bylo na večírku žurnalistů, kdy jsem se teprve zařazoval do kolektivu a potřeboval zapadnout. Jenže moji spolužáci si už od začátku zakládali na tom, jak moc žurnalisti chlastají, a vůbec mají volné mravy… Nakonec jsem jim (posilněn asi dvěma pivy) řekl, že to znamená, že se s nikým nevyspím před svatbou, protože jsem křesťan a beru to vážně. Trochu jsem je zaskočil, ale vzali to, respektovali to. Asi hlavně díky tomu, že jsem si za tím stál, měl jsem to ujasněné a nesnažil se to nějak okecávat.

No ale co hlavně se změnilo

Potkal jsem jednu slečnu a ta se mi začala moc líbit. Už spolu tři čtvrtě roku chodíme. A představte si, jaké já to mám štěstí – má Milá je taky v Čisté lásce. Ne, prstýnek určitě nebyl kritérium, podle něhož bych si vybíral. Vlastně jsem nakonec ani žádná kritéria nestihl použít, prostě jsem do toho spadl až po uši a sám nevěděl jak. Ale jsem neskutečně moc rád, že máme pohled na náš vztah v tomhle ohledu vyjasněný. To ale neznamená, že už jako všechno dobrý… Je to pořád boj! Popravdě řečeno mám dost práce sám se sebou a neumím si představit, že bych chodil s nevěřící dívkou a musel jí to všechno vysvětlovat, obhajovat a ještě nás oba dva hlídat, aby to nesklouzlo, kam nemá!

Takhle na sebe dáváme pozor navzájem...

To je úžasná výhoda. Je krásné vědět, že jí na mně záleží, nejenom na těle, ale i na duši. A já to mám stejně. Má Milá je krásná a přitažlivá, ale než abych jí ublížil tím, že se k sobě budeme chovat příliš důvěrně, to radši budu sedět v koutě a nedotknu se jí ani prstem. Ona je jako z průzračného skla a já bych ho nechtěl rozbít, ale ani trochu poškrábat. Problém je samozřejmě v tom, co znamená „příliš důvěrně.” To nepíšou v žádné knize a přesně vám neporadí ani žádný zpovědník. A tak nezbývá než se modlit a prosit o pozorné svědomí, moudrost srdce a silnou vůli.

Mimochodem společná modlitba dokáže neuvěřitelným způsobem sbližovat

Je to často intimnější věc, než cokoliv tělesného. Ať už se modlíme Pod ochranu tvou, když potřebujeme posilu v předsevzetí, nebo se modlíme večer před spaním. A protože Pán Bůh ví, jak na mě, přišla má Milá v říjnu s nápadem na společný růženec. Tahle modlitba mě moc neoslovuje, jenže co bych pro ni neudělal. Nakonec jsme se ho modlili za chůze podzimním parkem, stejně jako to dělají olomoučtí bohoslovci. Od té doby se víc snažím růženci porozumět a občas se ho modlit. Úplně nejkrásnější chvíle ale jsou (na kolenou :-D) při mši svaté, když mou Milou chytnu po přijímání za ruku a cítím, že mě ona i Pán Bůh mají skutečně rádi.

Díky našemu vztahu tak lépe chápu Boží lásku

Cítím se milován a vím, že Bůh nás miluje úplně nejvíc, co to jde. Že se nám celý dává. Že láska znamená riskovat odmítnutí, protože potřebuje svobodu. A právě pro tu hlubinu nebezpečí je pravá láska tak vysoko.

Protože jsem zvídavý typ a rád si nechávám poradit, dal jsem se do hledání moudré literatury a objevil Teologii těla. Ne, přiznávám, že jsem tu tlustou knížku nepřečetl. Obecně jsem se dozvěděl o konceptu teologického myšlení Jana Pavla II., který se na víru dívá nově. Pohledem člověka stvořeného jako muže a ženu se všemi rozdíly, výhodami, nevýhodami a obrovskou důstojností a úkoly, které z toho pramení. Proto moc doporučuju web teologietela.paulinky.cz a knížky Christophera Westa, kde je všechno srozumitelně vysvětlováno. Zároveň děkuju Paulínkám a překladatelům jako je třeba ToB.

Už by to asi chtělo nějak smysluplně dospět k závěru…

Bylo hodně těžké vydržet být sám. Hlavně v prváku na gymplu, když si všichni kamarádi někoho našli. Ale já jsem čekal a nechtěl chodit s nějakou holkou zbytečně, pokud jí nebudu opravdu mít rád. Prstýnek Čisté lásky pomáhal a modlitba taky. To období se neobešlo bez problémů a klopýtnutí. Teď je to o dost jiné, internet a cizí dívky mě už tolik nesvádí, ale zase jsem z jiné strany poznal, jaká je lidská sexualita síla. Kam se na takovou přitažlivost hrabe přitažlivost zemská… Někdy stačí stát jenom blízko vedle mé Milé a z její krásy se mi točí hlava.

Tohle všechno jsem napsal s nadějí, že by to možná mohlo někoho povzbudit nebo mu pomoct.

Doufám, že se moje Milá nebude zlobit. Sama o takových věcech mluví jenom v metaforách a já pak okouzleně luštím její slova o kráčení do kopce, běhání z kopce, hříbatech, křišťálových studánkách, nestartování motoru, když nechceme vyjet z garáže, skákání přes propasti, duhách a dalších zázračných věcech…

Někdy pochybuje, jestli je správným členem Čisté lásky, když nejezdí na setkání. Ale já myslím, že to nevadí, že do Vranova nejezdíme, že tak úplně nehltáme časopis Milujte se! Hlavně že se snažíme opravdu dodržovat, co jsme slíbili, a žít s Bohem.

Na konec bych vám přidal jednu písničku. Ta dvojice z ní je mi moc sympatická. Kam ve vztahu spěchat? Snažme se prožívat každou jeho část, jak si zaslouží. To důležité neuteče a je nádherné těšit se na budoucnost!

www.youtube.com/watch

Za krásné svědectví děkujeme Honzovi Pilařovi.

www.signaly.cz/honzapilar