Dnešním rokem jsem začal studovat novou výšku(něco jako učitelství tělocviku). Je to celkem náročné, a tak mám co dělat, abych to nějak zvládal. Přesto jsem vděčný, že mám v životě aspoň nějaký směr:-)...

Jednou jsem udělal strategicky velkou chybu :-)... a sice poslouchal jsem jednoho spolužáka, který je už ve vyším ročníku. Začal povídat o tom, co nás čeká, že to nebude taková sranda jako teď, a že se vyhazuje na těch a na těch předmětech atd. atd. . Určitě to znáte:-)... V tom okamžiku mě přepadl trochu strach a takový ten pocit, že to nemůžu nikdy zvládnout.

A tady se dostáváme k tomu co jsem vám chtěl sdělit. Celý život nás to provází...

• Ve školce ti říkají: „Počkej až půjdeš do školy, to už nebude taková sranda”.
• Na prvním stupni: „Počkej až budeš na druhém stupni, tam už budeš mít na každý předmět jinou učitelku a nebude to už tak lehké”.
• Na druhém stupni: „Počkej až budeš na střední, základka to je leháro”.
• Na střední: „Počkej až budeš maturovat, to se budeš muset naučit všechno co jsi studoval tady ty 4 roky”.
• V maturitním ročníku: „Počkej až budeš na výšce, to bude každé zkouškové jak maturita, někdy dokonce zkouška”.
• V prváku na výšce: „.......”.
• Státnice: „Počkej až budeš makat, konec volnosti”.
• Práce: „Počkej až ti bude 50”.

??? Lidi, kde tohle skončí???

Vždyť nás furt straší, a zatím jsme to nějak zvládli. Proto navrhuju - neřešit to!. Vždyť nás to jen odtahuje od toho, aby jsme si užili právě to, co máme:-).... Žíjme tedy přítomností - věřím, že až příjde ten správný čas, s Boží pomocí to všecko zvládnem:-)...R.

Se svolením autora použito z: robinmana.signaly.cz