Ahoj anonymko, hned na začátku tě chci ujistit, že jsem si tvůj dotaz, a zvlášť plán, opravdu přečetla několikrát, tak snad jsem ho pochopila správně.:). A posílám velkou pochvalu, protože mít nějaký cíl, k něčemu směřovat, je moc fajn. Je asi také pravdou, že ve 14.letech to už asi nedoženeš na takovou úroveň, abys pak mohla studovat tento obor na vysoké škole v zahraničí. Přece jenom tělo, které se nějak ohýbá a je zvyklé se ohýbat od malička, má i určité specifické vývojové vlastnosti. Tvá cílevědomost je ale super, je vidět, že nepřemýšlíš jenom tak do prázdna. Zkusila sis o tom popovídat s rodiči? Nemáš možnost podívat se na nějaký opravdový trénink gymnastiky? Tam by ses mohla např. pana trenéra zeptat co a jak. Takový odborník totiž i z pouhého kotoulu vpřed, vzad nebo přeskoku pozná, co v člověku je, jestli má předpoklady se vypracovat nebo ne.
Pokud takovou možnost nemáš, popros třeba vašeho pana učitele nebo učitelku TV, určitě by ti k tomu něco řekli i oni.
Možná by stálo za to napsat na školu, a poptat se na talentovky, na vše, co tě zajímá. Píšeš také, že máš takový plán, ale nevíš, jestli je dobrý. V tom ti asi moc z redakce neporadíme, přece jenom je to tvůj plán! Ale zkus pomůcku: můžeš si např. napsat na papír pro a proti, a sem tam si tam něco dopsat, něco škrtnout... Prostě, přemýšlet o tom. A jak už jsem psala výše, co nejvíce si o dané škole a tomu, co chceš dělat, zjistit. To je totiž vůbec dobrá finta:) na všechny školy. Když to vidíš napsané před sebou, všechny plusy, ale také mínusy, líp se o tom přemýšlí. Přejeme ti z redakce, ať se rozhodneš správně a jsi v životě šťastná. Krásný adventní čas. M.

Ahoj Valčo, díky za dotaz. Odpověď je jednoduchá - jestli ti rovnátka pomohou nebo ne, a jestli jsou pro tebe vhodná ti poradí odborník, v tomto případě zubař.:) Hezký den. M.

Ahoj Any, díky za dotaz i důvěru k nám. Moc si toho vážíme. Popisuješ tu své starosti a trápení, které možná částečně mohou souviset  i s věkem. Víš, pro dospívající to bývá hodně náročné období. Jak píšeš, že ti někteří spolužáci říkají, že ses změnila, tak to tak může být. Když holky dospívají a mění se v ženu, mění se nejenom tělesně, ale i celkově. Mohou být náladovější, uplakanější, a vlastně ani samy nevědí, co se s nima momentálně děje, a proč to tak je. Zkus si to třeba napsat na papír, co tě trápí, a co ti naopak dělá radost, v čem jsi dobrá (a určitě jsi!!!, to mi věř!!) a co vidíš jako špatné. Někdy dost pomáhá vidět to napsané, mít to před očima. Z toho dobrého se raduj, protože to je moc bezva, a ty horší věci? Zkus je po jednom měnit, po kousíčku, den co den. Někde jsem četla, že když člověk vydrží 21 dnů, tak se z toho stává návyk. A to platí asi obecně o všem. Nemusí to být samozřejmě přesně 21 dnů:), ale asi tím někdo chtěl říct, že už je to celkem dostatečná doba na to, aby si člověk nějaký úkon zafixoval. A když se něco nepovede? To přece vůbec nevadí, důležitá je snaha, a pokračovat dál. Něco jde rychleji, a něco trvá prostě déle. A co se týká tatínka a tebe. Víš, teď je taková těžká doba pro všechny, i rodiče mají právo být naštvaní, nešťastní a někdy udělají něco, co je pak mrzí. Možná by stálo za to, (když budete oba v pohodě) si o tom povyprávět, jak to cítíš ty, jak tvůj tatínek. Ono právě tou komunikací se často mnoho vyjasní. Píšeš také, že jsi byla u paní psycholožky, ale nepomohla ti a ty ses tam rozplakala. A co se na to dívat třeba tak, že tím, že ses tam rozplakala, tak se ti i částečně ulevilo. Je totiž normální, že když má člověk starosti a bolesti, tak musí ven, potlačovat emoce není žádná výhra, a pláč není nic špatného. Když si člověk popláče, i dospělý, tak to není prohra, ale velká úleva, odplaví to spoustu negativního, a člověku se uleví. Neboj se plakat. Píšeš, že se nedokážeš svěřovat. Možná bys mohla zkusit všechno vypsat na papír, všechno co tě trápí, co tě štve, s čím nejsi spokojená...A pak to klidně spal nebo roztrhej a vyhoď. Ale i tím, že se vypíšeš, se ti uleví. Zkus to. A můžeš to dělat jako takovou "terapii" klidně každý den. A můžeš zkusit si to po sobě přečíst třeba až ten den další. Někdy je to i tak, že další den už se člověk na spoustu věcí dívá jinak, i to může pomoct a je to posun směrem dopředu. Neboj se, moc bych tě chtěla povzbudit, první krůček, co krůček, velký krok jsi udělala, když jsi byla u paní psycholožky, (zkus zvážit, jestli by nebylo dobré pokračovat, psycholog je odborník, který dokáže nastavit správný směr), když jsi nám napsala. Je vidět, že chceš něco dělat, a já věřím, že to půjde. Moc na tebe myslím a pokud budeš chtít, zase se ozvi. Moc ti fandím. M.

Ahoj anonymko. Díky za dotaz. Píšeš, že ti chce lékař nasadit lék, a ty se bojíš jeho vedlejších účinků. Myslím, že úplně nejlepší by bylo si popovídat s tím lékařem, pobavit se s ním o tvých obavách, protože je to jeho "parketa" a on ti může vysvětlit co a jak, proč ti dává zrovna tento lék. Nejsi ještě plnoletá, tak se o tom můžeš poradit i s maminkou a za panem doktorem můžete zajít spolu. Třeba najde vhodnou alternativu jiného léku nebo společně zjistíte, že to jinak nejde a lék ti přinese více pozitiv než toho negativního. Ale my v redakci rozhodně nejsme lékařskými odborníky, léky patří opravdu do rukou lékařů, kteří tomu rozumí.

A jenom pro zajímavost, a jako takový doplněk k léčení:  tady je stránka, kde se lidé léčí jídlem a s pletí změna stravy někdy docela pomáhá, tak se můžeš třeba i s maminkou mrknout. https://www.jimejinak.cz.

Přeji ti krásný adventní den. M.

Ahoj Rose, díky za dotaz. Říká se, že strach má velké oči. Někdy to tak je a někdy to tak být nemusí. Může to být např. ze stresu, úzkosti, a čím víc se na to člověk soustředí, tím se mu to zdá horší... Proč se ale zbytečně stresovat a bát a domýšlet si nejrůznější scénáře - co mi asi je? Mamince bych se určitě svěřila. Myslím si, že když potom společně zajdete za tvou obvodní lékařkou, určitě najdete nějaké dobré řešení. Paní doktorka ti poradí, co a jak, neboj se. A tobě se uleví. Držím palce a klidně mi napiš, jak to dopadlo. Věřím, že to bude dobré. M.

Ahoj Emmo, díky za důvěru, moc si toho vážíme. Píšeš, že tě od včerejška přepadají pocity úzkosti a smutku, brečíš a přitom ani nemáš žádný důvod...No, to se někdy stává asi každému. (A listopad je takový melancholický měsíc, opadává listí, je brzy tma, ale na druhé straně je i moc krásný. Doporučuju si přečít úvodník v listopadovém čísle.:)) Taky se tomu říká "den blbec":), kdy se nic nedaří, nic tě nebaví, prostě NIC! A navíc ve tvém věku se to stává opravdu často. Dospívání totiž dává zabrat. Každému. Člověk se mění po všech stránkách, ty se pomaličku měníš se v ženu, a někdy to není úplně jednoduché, že? Někomu stačí, že je venku "škaredé" počasí, a už mu klesá nálada k bodu mrazu, a vlastně ani neví proč. Někdy stačí opravdu se vybrečet, někdy jít ven, někdy si něco hezkého přečíst, poslechnout, dát si něco dobrého .... Dám ti sem odkaz na jeden prima článek z našeho webu: https://www.in.cz/clanky/pece-o-telo/kdyz-je-den-blbec-nzx.htm. Věřím, že už je ti mnohem líp. Pokud by ale tvoje pocity a nálady trvaly delší dobu, není žádná ostuda se  obrátit na odborníka, který ti pomůže. Krásný den a klidně se zase ozvi. M.

Ahoj A, díky za dotaz, který není vůbec trapný. Od první menstruace může trvat několik  let, než se vše ustálí a do určité míry zpravidelní. Některé ženy mohou mít nepravidelný cyklus celý život a přitom jsou  zcela zdravé. Z tvého dotazu ale cítím, že se bojíš, abys něco nezanedbala. Já bych se na tvém místě opravdu svěřila mamince a můžete spolu navštívit paní doktorku. Společně to proberete a uvidíš, že se ti uleví. Jak už jsem tady psala nedávno, jsou věci, ve kterých poradit můžeme, ale co se týká zdraví, to vždycky patří do rukou odborníka - a to lékaři určitě jsou. Tak se neboj. Z redakce na tebe moc myslíme. Hezký den. M.

Ahoj retse, díky za dotaz. Tady je rada velmi jednoduchá. Navštiv svého dětského lékaře. Je to totiž odborník, který tě vyšetří a řekne ti potom co a jak. Může to být  nedostatek hořčíku, ale také spousta jiných věcí. Víš, my v redakci rozumíme  tomu, jak napsat článek, jak připravit časopis, jak zpracovat nejrůznější témata, atd., ale zdraví patří do rukou lékařů. Co nejdřív bych se tam s maminkou nebo někým blízkým zastavila. Proč se zbytečně trápit. Uvidíš, že ti pan(í) dr. pomůže. Krásný den. M.

Ahoj Luno, díky za dotaz. Vůbec není divný, naopak, může pomoci i dalším čtenářkám, takže díky za něj. Píšeš, že nosíš lambádu, doma je to v pohodě, ale ve škole se stydíš a přes tričko si oblékáš ještě mikinu, i když je ti pak horko, ale jenom v tričku se mezi spolužáky necítíš... Hned na začátek mám pro tebe dobrou zprávu - nejsi v tom sama, s tímto "problémem" se potýká spousta holek ve tvém věku. Proč? To je jednoduché, dospíváte, některé partie vašeho těla se zaoblují, prsa rostou, stávají se z vás pomalinku ženy. Lambáda je super na sport, ale  pokud nemá "vyndávací" košíčky, tak je to dost tenká látka, kde může být přes tričko leccos vidět.:)  A to ti možná vadí, z toho jsi nervozní nebo se necítíš fajn. Co třeba zkusit podprsenku? Na webu máme fajn článek, o tom, jak si vybrat správnou podprsenku, aby hezky seděla, zpevnila i záda a vůbec, aby ses v ní cítila dobře. Tady je: https://www.in.cz/clanky/pece-o-telo/jak-vybrat-spravnou-podprsenku-hfj.htm. Měj se hezky a klidně zase někdy napiš. M.

Ahoj Tery, díky za dotaz i důvěru k nám. Píšeš, že jsi chtěla o prázdninách zhubnout, trochu se zpevnit, a tak jsi vyřadila sušenky a čokoládu a jiná nezdravá jídla, která jsi jedla každý den. Hubla jsi, ale pak se to nějak zvrtlo, a tobě se zdálo, že jíš pořád hodně, a tak jsi ubírala i "normální" jídlo a hlavně jsi hodně sportovala. Zhubla jsi dost rychle 10 kilo, všechno na tobě plandalo a skončila jsi u paní dr., která  tě chce poslat do nemocnice, pokud nepřibereš do další návštěvy alespoň kilo. A ty máš strach, že máš problém... To asi máš, ale na druhé straně je moc dobře, že si ten problém uvědomuješ! A máš své blízké a odborníky, kteří ti chtějí pomoct. Maminku, paní doktorku... Řiď se tím, co ti paní dr. poradila. Zřejmě nějaké pravidelné jídlo, atd. Často se stává, že si člověk něco přeje, např. něco málo zhubnout, ale když si to nehlídá, může se stát opačný extrém. Ale znovu opakuju, je dobře, že si to uvědomuješ, to je moc důležité. Zkus si každý den udělat jednu i malinkou radost - poslech písničky, hezký film, procházka, knížka, přerovnání jedné poličky  v pokojíku (bude tam přehledno:)) - prostě něco, co ti udělá radost, co tě potěší. A možná ze začátku si klidně napiš na papír na každý den: snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře (nebo jak ti to paní dr. poradila) a odškrtávej si každou položku, když se ti podaří splnit. Ber to třeba jako hru, která je pro tebe ale moc důležitá, protože ti pomáhá se uzdravit. Zrovna včera jsem viděla nějaký pořad  v televizi, kde asi 20.letý kluk si moc přál být artistou, a když se mu podařilo dostat se na školu v zahraničí, tak si při tréninku zlomil nějakou kůstku v zápěstí. Lékař mu řekl, že tuto školu už asi nebude moct dělat, protože ta ruka už nebude taková, jaká bývala. Ale ten kluk si to moc přál, byl to jeho velký sen, tak krůček po krůčku, si zjišťoval a hledal různá cvičení, a pomaličku si tu ruku rozcvičil, i když to trvalo hodně dlouho. Většina by to možná vzdala, ale on měl sen, a tak si za ním šel, pomaličku, trpělivě, a i když ho to stálo spoustu úsilí. A teď? Ruka se mu spravila a může na své vysněné škole studovat dál. Ale chtělo to spoustu trpělivosti, úsilí, odhodlání. Každý den. Věřím, že to také dokážeš, po malých krůčcích, s trpělivostí. A když se někdy něco nepovede? Nevadí, jedeme dál. Chyba nemusí být problém, ale dobrá zkušenost, že takhle už příště ne. A co se týká tvého druhého dotazu (spojila jsem je dohromady), že ti vynechala menstruace, tak je pravda, že to může souviset s náhlým a rychlým zhubnutím. V každém případě by bylo fajn, se s tím na příští kontrole paní doktorce svěřit, a uvidíš, že spolu najdete nějaké řešení. Moc ti fandíme a klidně se zase ozvi. M.