Ahoj An, díky za dotaz. Dívat se na něco, co ti potom jakýmkoliv způsobem vadí, a navíc víš, že je to špatné? No, nejlepší by bylo se na to nedívat. Ale to ty teď už víš taky, že?:) A jak z toho ven? Třeba tak, že místo seriálu půjdeš na procházku, nachystáš si nějakou hezkou knížku, poslechneš si oblíbené CD, něco si namaluješ, zacvičíš si, něco dobrého upečeš pro celou rodinu. Možností je spousta. Možná by bylo fajn si už dopředu napsat seznam oblíbených věcí, ze kterých si potom rychle vybereš. Protože, jak píšeš, je pravda, že pokud se člověk dívá na něco s čím nesouhlasí pořád dokola, tak za nějakou dobu už mu to nemusí připadat nijak závadné, zvykne si a otupí, a to by byla opravdu škoda. Takže moc tě chválím za to, že ti to není jedno a uvědomuješ si, že je potřeba s tím začít něco dělat. Protože, když si člověk uvědomí, že je něco špatně, a touží po změně, to už je první a hodně důležitý krok. A co se týká úzkostí, máš pravdu, jsme všichni už moc dlouho uzavření, a často slyšíme spoustu negativních zpráv, a člověka to někdy přemůže. Právě proto je důležité hledat to pozitivní. A věřím, že ty máš správně nakročeno!:) Hezký den. M.

Ahoj M, díky že ses znovu ozvala. Poslední rok je situace opravdu náročná, takže může tvoje problémy zhoršovat.  A máš pravdu, potřebuješ pomoc, odbornou pomoc od člověka, který tomu rozumí. Je moc super, že s tím chceš něco dělat, protože když člověk chce, tak už vlastně něco dělá, a to jo moc dobře. Proto je taky super, že ses dostala k psychologovi, který tě může vést a opravdu hodně poradit. Seber prosím odvahu, a řekni mu všechno, co tě trápí, protože jenom tak ti může co nejlíp pomoct, když bude znát úplně všechno. A neboj se, určitě v ordinaci slyší leccos. Ale když se mu nesvěříš úplně, tak asi neposkládá celou mozaiku, něco nemusí zachytit, a to by byla škoda. Myslím, že si potřebuješ odpočinout, vypnout, mít čas na sebe, možná některé věci přehodnotit.... Píšeš, že děláš vrbu ostatním, že se ti můžou svěřovat, jsi tu pro ně. Ale člověk, aby mohl dávat, musí nejdřív čerpat, a jak správně píšeš, tvoje kapacita je zřejmě už plná, a nutně potřebuješ odpočinek, psychický odpočinek. A určitě jsou techniky, jak toho dosáhnout, a s tím ti pomůže ten, kdo tomu rozumí, studoval podobnou problematiku a vyzná se v tom. Myslím, že je moc dobře, že jsi se k němu dostala. Píšeš také, že v sobě svoje pocity držíš, je to jako s tlakovým hrncem v kuchyni, který, když v určité chvíli nevypustíš, tak by mohl prasknout. Je moc dobře, že jsi se vypsala, a věřím, že se ti alespoň trošku ulevilo. Jsme tady pro tebe, ale nejsme odborníci, a proto máme radost, že k jednomu chodíš. A modlitbu ti můžu slíbit, ode dneška se za tebe budu modlit každý den. Posílám ti jeden verš z Bible, který mě provází už spoustu let, a opravdu hodně mi pomáhá: Všechnu svou starost vlož na Hospodina, protože mu na tobě záleží.

A pořád platí, budeme rádi, když se znovu ozveš, jak se ti daří. M.

Ahoj Teo, díky za dotaz. Jsi v rodině ta nejvyšší z dětí a najednou tě dorůstá o dva roky mladší sestřenice a ještě se ti zdá, že se tě snaží napodobovat. A tebe to štve. S tím, že tě někdo "doroste", nic neuděláš. Někdo je vyšší, někdo zase menší, to tak je. Já tady vidím spíš obavu, že už nebudeš ta nejvyšší, ta, jak píšeš, jediná modelka v rodině, atd. Lidově se tomu říká "spadnutí z lopaty", a hodně se o tom mluví tehdy, když se staršímu sourozenci narodí bráška nebo sestřička. Ten starší sourozenec se obvykle sice moc těší, ale zároveň má strach, co se stane, až se to malinké narodí. Do té doby mu totiž všechno patřilo, všichni tu byli pro něho a najednou se bude muset dělit? O pozornost, o lásku, o hračky, o oblečení....A až ten starší sourozenec zjistí, že ho rodiče mají úplně stejně rádi, že je jenom prostě starší, tak se uklidní, a obyčejně vezme na "milost":) rychle i svého malinkého sourozence. A tady mám trošku pocit, že to vidíš podobně, ale můžu se samozřejmě mýlit. Zdá se mi, že tvá mladší sestřenice se v tobě asi dost vidí, už jenom tím, že se snaží tě napodobovat. V něčem jí hodně imponuješ, tak chce být taková jako jsi ty. A to na druhé straně není přece nic špatného. Buď sama sebou, zůstaň taková jaká jsi, buď originál. A i když tě třeba předroste, tak ti to už nebude tak vadit, protože si uvědomíš, kdo jsi, jaká jsi, a jaká chceš být. A možná ti zalichotí i to, že tvá mladší sestřenice k tobě prostě vzhlíží. Zkus jí být dobrou starší kamarádkou, myslím, že to napodobování dělá jenom proto, že tě má ráda, oceňuje to jaká jsi, a chce se ti nějak přiblížit. Vím, že ti to teď v pátnácti může připadat jako "opruz", ale v podstatě je to moc hezké, a vypovídá to třeba o tom, že z tebe vyrůstá fajn mladá slečna, která může hezky ovlivnit i své mladší sestřenice nebo kamarádky. Ať se ti daří. M.

Ahoj Charlotte, díky za dotazy. Co se týká menstruce a výměny vložek, je to opravdu velmi individuální. Důležité je, aby ti vložka neprotekla. Někdy je potřeba měnit co 2 hodiny, někdy stačí např. za 4 hodiny, podle intenzity krvácení, ale na to si každá opravdu musí přijít sama. Chce to cvik, neboj, to se naučíš!. A na noc? Pokud je menstruace slabá, stačí např. jedna vložka, pokud je silnější, je fajn vybavit se zvláštními vložkami. Jsou větší a delší, takže snadněji zabrání ušpinění ložního prádla.

No a co se týká vlasů, na to mají různé názory i samy kadeřnice. Základním pravidlem je sice mytí vlasů, ale  bez použití šampónu, pomocí různých přírodních složek a kuchyňských přísad, jako je například jablečný ocet, jedlá soda, jíl a apod. Pokud to chceš vyzkoušet, doporučujeme tuto metodu nejdřív teoreticky pořádně nastudovat. Můžeš vyzkoušet, a sama zjistíš, co tvým vlasům vyhovuje víc. M.

Ahoj K, díky za dotazy. Tak zkusím taky odpovědět postupně:).

1. Od první menstruace může trvat několik let, než se vše ustálí a do určité míry zpravidelní. Některé ženy mohou mít nepravidelný cyklus celý život a přitom jsou zcela zdravé. Chápeme, že je nepříjemné, že nevíš, kdy menstruace zrovna přijde. Nejjednodušší řešení je mít u sebe (v batohu, v tašce, v kosmetické taštičce) zabalenou vložku, už proto, že budeš klidnější a nepřekvapí tě. Pokud se ti ale zdá, že je něco v nepořádku, poradila bych se s maminkou a zašla si s ní k lékaři.

2. Pokud se už v lambádě necítíš, tak je možná čas na vyzkoušení podprsenky. Na našem webu je  článek, jak si takovou správnou podprsenku pro sebe vybrat, můžeš si jej přečíst.. https://www.in.cz/clanky/pece-o-telo/jak-vybrat-spravnou-podprsenku-hfj.htm

3. Myslím si, že na holení nic špatného není, ale co člověk, to názor. Přesně tak, jak jsi to napsala nám, bych se zeptala i maminky. Maminka tě zná opravdu dobře a když se budeš snažit v klidu jí všechno vysvětlit, můžete se domluvit na společném řešení (třeba nohy nebo podpaží "na zkoušku", abys viděla, jestli ti to stojí opravdu za to). Prostě si počkej na chvíli, kdy maminka nebude zaneprázdněná, ale bude mít chvilku času (např. po obědě apod.), nabídni jí, že jí uvaříš kávu nebo čaj a chvíli si o tom promluvte. Řekni jí, jak to vnímáš ze svého pohledu, ale zároveň se snaž pochopit i její názory, nesnaž se za každou cenu prosadit svou. Tím dokážeš, že už nejsi malé dítě, které si něco usmyslí a musí to mít, ale že dospíváš a snažíš se  respektovat i názory jiných.

Měj hezké dny a klidně se zase ozvi. M.

Ahoj Eli, díky za dotaz. Co se týká stravování, platí staré a osvědčené: Jíst všechno, ale s mírou a hýbat se. Je jasné, že když jeden den hladovíš nebo jíš hodně málo, tak druhý den to pak stejně "doženeš", to asi všichni známe. Člověk se pak přecpe a je mu špatně.

A co se týká tvé nálady: Jsi ve věku, kdy dospíváš, měníš se pomaličku z dívky na ženu a to dá jednomu zabrat. Stavy euforie a naprostého štěstí a radosti se mohou " zničehonic" proměnit do stavu nikdo mě nemá rád, všechno je na nic... Zrovna nedávno jsme měli na webu článek: Jsem fakt dobrá. Moc doporučuji přečíst a řídit se radami, opravdu pomáhají. Vyzkoušej. Hezký den. M.

https://www.in.cz/clanky/pece-o-telo/jsem-fakt-dobra-zud.htm

Ahoj Natylo, píšeš že se ti zdá, že když děláš jakýkoliv pohyb, tak u něj kašleš a tvoje maminka s tím nechce nic dělat. A ty nevíš jak jí to máš říct. Můžeš zkusit si o tom s maminkou popovídat, až bude někdy příhodná chvíle. Třeba po obědě nebo udělej mamince kafe nebo co má ráda... V takové atmosféře se dá v klidu probrat spousta věcí. Zkus jí říct třeba: maminko potřebovala bych ti říct něco co mě trápí, atd. Můžeš také zkusit poprosit tatínka nebo někoho blízkého komu důvěřuješ, aby to zkusil s maminkou nějak pořešit. Maminka chce pro tebe určitě to nejlepší, ale možná byla zrovna unavená, měla moc práce... Měj se hezky. M.

Ahoj Aleno, díky za dotaz i důvěru k nám. Je moc dobře, že si uvědomuješ, že je to, jak píšeš blbost, prostě sebepoškozování je špatné, ale nedokážeš s tím přestat. Přečti si prosím článek na našem webu. Je od odborníka, od paní psycholožky, která této problematice rozumí. Také je bezva aplikace Nepanikař, o které jsme psali v březnovém čísle IN, kde jsou různé kontakty, tipy co dělat při úzkosti a nejrůznější vychytávky (https://nepanikar.eu/).  Moc na tebe v redakci myslíme. A klidně se zase ozvi. M.

https://www.in.cz/clanky/rodina/kdyz-tece-krev-neboli-duse-tjz.htm

Ahoj Kataríno, díky za dotaz, důvěru i odvahu nám napsat. Věřím, že to pro tebe bylo moc těžké. Myslím, že tvůj dotaz patří spíš do rukou odborníka, který tomu rozumí a studoval podobné věci. Takovou úzkost, paniku a trápení  je určitě dobré nepodceňovat a vyhledat psychologickou pomoc. První pomocí může být např. i zavolání na Modrou linku: https://www.modralinka.cz/ (Pomoc poskytují bezplatně, platí se pouze cena volání dle tarifu.)  Existuje také aplikace Nepanikař (https://nepanikar.eu/), o které jsme psali v březnovém čísle. To všechno by ti mohlo pomoci jako první pomoc. Ale rozhodně doporučujeme nebát se navštívit odborníka - psychologa, který poradí nejlépe, a dokáže s tvými úzkostmi stavy, které tě trápí, pomoci. Myslíme na tebe. M.

Ahoj Lído, podobné pocity v této  zvláštní době asi zažívá každý znás. V podzimním článku napsala na náš web kolegyně Martina spoustu tipů, návrhů a povzbuzení, jak tento náročný čas zvládnout. https://www.in.cz/clanky/info-z-redakce/zapisnik-redakce-martina-per.htm. Dnes vyjde na našem webu další podobný článek. Moc ti doporučuju si ho přečíst. Je mi také moc líto obou tvých dědečků, vím, že se to druhému jednoduše píše, ale nejlepším lékem na bolest je čas a také velká důvěra a naděje, že teď už je nic netrápí a jsou v náruči milujícího Boha. Jeden z mých nejoblíbenějších veršů v Bibli, který mi moc pomohl, když jsem vážně onemocněla a pomáhá mi vlastně pořád, je tento: Všechnu svou starost vlož na Hospodina, protože mu na tobě záleží. A já jenom dodávám: A má tě moc rád.

Víš, tuto dobu a situaci vlastně ještě nikdo znás nezažil, ani naši prarodičové ne, tak nikdo moc neví, co s tím, ale můžeme k sobě navzájem být ohleduplní, můžeme se modlit, můžeme prosit, můžeme doufat. Moc na tebe myslím. M.