Milá T.,

v mnoha knížkách najdeme vyslovování jména Božího nadarmo. Pokud jsou takové knížky jinak hodnotné, proč bychom je nečetli.

Já třeba, když v knížce najdu jméno Boží, které je vysloveno zbytečně, tak ho nečtu. A je to.

Milá T.,

ptáš se na situace, které jsou ve škole, kde tak trochu táhneme jeden za všechy a všichni za jednoho. Tedy, lhát se nemá a máme se snažit opravdu nelhat ani v takovýchto maličkostech. Přidat se k většině, která lže, není dobré a byla by to zbabělost.

Na druhé straně hned vše aktivně "prásknout" asi nebude také vhodné. Proto bych radil na takové otázky prostě neodpovídat, nepřídávat se k hulákajícím spolužákům. Kdyby se tě ale učitelka přímo zeptala: "T., viděli jsme to?" Pak bych řekl: "Možná, asi, snad..."   

Milá Sofi,

děkujeme za důvěru, se kterou se na náš obracíš. Duchovní svět je složitý, daleko složitější než velevysoké hory. A do hor nechodíme sami, abychom nezahynuli, ale bereme si zkušeného průvodce. A i s ním jsme velice opatrní. Třeba neděláme ve vysokých horách hlouposti a do něčeho se nepouštíme jen proto, že to může být nebezpečné. 

Jsi v podobné situaci. Jako před dospívající dívkou se postupně před tebou otevírá duchovní svět. Kdo je průvodce? Jistě jediný je spolehlivý - Kristus a církev, ve které žije (v ní třeba nějaký dobrý kněz). Proto ti radím nezkoušet nic, co ti nějaký zkušený kněz neschválí. Třeba s tou aurou. I když lze předpokládat, že každý člověk něco kolem sebe vyzařuje, není dobré chít to vidět a za každou cenu o tom něco zkoumat atd. Je to nebezpečné asi tak jako jít do Himalájí v teniskách a bez rukavic. Podobě i s tou zápalkou a jejím zhášením. Je to jistě možné, jak píšeš, ale zase, je to zacházení se silami, které nejsou vždy bezpečné. Proto bych to prostě nědělal, přestal bych se o to zajímat. 

O duchovním světě víme z Písma a od světců, že se v něm snadno převléká zlý duch za anděla dobrého. Proto ta opatrnost, o které píšu.

Najdi si kněze, s kterým o tom můžeš hovořit. A zvol si nějaké svaté, se kterými budeš v modlitbě komunikovat a buď dobrá kamarádka se svým andělem strážným. To jsou bezpeční přátelé.

A že vše, co děláme s láskou, je dobré? Ano, ale záleží na tom, co si pod láskou představujeme. Klidně se přece může stát, že někdo mluví o lásce, ale ve skutečnosti jedná sobecky. Takže s touto větou je třeba zacházet velice opatrně.

Milá K,

když se rozvedou rodiče, je to vždy pro jejich děti veliká bolest, kterou jen tak snadno nespracují. Tvoji rodiče od sebe odešli ve chvíli, kdy ty sama jsi ve velice náročně životní etapě. 

Co dělat? Poprat se s tím, co se stalo. Bylo by špatné podlehnout smutku, bolesti, nelásce atd. 

Co tedy dělat? 

Určitě se modli a každý den si chvilku přečti něco z Nového zákona - je to dopis od Pána, který Tě má rád.

Bude pro Tebe velice důležité, abys našla věřící kamarády, společenství věřících, kteří se schází, společně hovoří, modlí se atd. Pokud takové ve farnosti nemáte, pak zkus hledat v okolí. V každém případě můžeš začít jezdit na nějaké diecézní centrum života mládeže (např. Příchovice, Vesmír, Rajnochovice). Tam najdeš přátele a podporu pro svůj život. Ve společenství se snadněji léčí naše bolesti a obtíže. 

A neboj se ptát kněze na své otázky.

Moc na Tebe myslím a modlím se za Tebe, abys překonala obtíže, které prožíváš, rodičům odpustila a osvobodila se tak postupně od prožívané bolesti. 

A ještě vzkaz z redakce: Pokud se budeš cítit špatně, neboj se hledat pomoc také u odborníků. Obrať se (přes telefon, skype, chat nebo e-mail) anonymně na linku důvěry: http://www.modralinka.cz/?page=ld 

Myslíme na Tebe!

Milá Terko,

super, že poznáváš Pána Ježíše. Pán jistě Tvou modlitbu slyší. Ono je to jako s každým vztahem. Ne vše prožíváme i citem, mnohdy musíme používat rozum (např. když sloužíme nemocnému).

Modlitba nakonec je setkání lásky, tedy často jen to být s Pánem a spočívat v jeho blízkosti. Možná bude dobré, když se zastavíš na nějaké faře a budeš tak chodit na popovídání ohledně víry a postupně se za nějakou dobu ke křtu připravíš. Budeš se moci pak kněze ptát na mnoho otázek a on Ti je rád zopdoví. 

A ještě druhá otázka, že se ti občas vyplní představy. To je normální psychologický jev. A mimo jiné ženy mají dar určité předtuchy. Ale moc na to nespoléhej a neber to jako hlavní motiv pro rozhodování. Ideální je, když zapojujeme k rozhodování i rozum a vůli.  

Milá Le,

věříme, že nás má Bůh nesmírně rád a že vede události v našem životě tak, aby nám pomáhal dosáhnout nebe.

Smysl každé jednotlivosti nejde jen tak odhalit a je spíše zbytečné moc nad vším přemýšlet. Lépe je se opřít o víru a říci si: Pane, Tobě věřím, že mě máš rád a vedeš mě, i když tomu moc nerozumím. Vlastně ta nejkrásnější modlitba jsou slova důvěry: Pane, co chceš ty, to chci i já. Dej mi, prosím, objevit, co je tvůj plán. 

Milá Anno,

Tvá otázka je velice obtížná. Platí, že nikdy nemůžeme dělat zlo a chtít tím dosáhnout dobra. Účel nesvětí prostředky.

Někdy jsme ale v situaci, kdy naše jednání může přinést jak dobro, tak zlo. Klasický příklad jsou léky, které léčí, ale mohou zase nějakým orgánům škodit. Pak platí, že musíme mít pro takové jednání dostatek důvodů, naději, že pomůžeme a škoda bude malá.

A teď tedy k atentátu na objektivně zlého vládce - diktátora. Budeme se klonit k tomu, že dnešní mezinárodní právo má dostatek prostředků (právních i ekonomických), aby takového člověka sesadilo a uvrhlo do vězení. Žádný diktátor nemůže vést válku, pokud mu jiné státy přestanou prodávat zbraně. Jak často říká papež František, prodej zbraní je velikým hříchem.

Podívej se na dnešní svět. Kdyby současné bohaté státy přestaly dodávat zbraně bojujícm stranám v nejrůznějších konfliktech, bylo by brzo po válkách. Přednost budeme dávat tedy diplomatickému řešení. Pokud se někdo rozhodl za II. světové války udělat atentát na Hitlera, což se skutečně stalo, zřejmě došel ve svědomí k tomu, že jiná možnost, aby pomohl světu, není. Nebudeme ho za to odsuzovat, ale víme, že nakonec z toho nebylo nic jiného, než další krveprolití a popravy. Podobně atentát na Heidricha, po kterém bylo popraveno tak veliké množství lidí. 

Milá Terko,

rouhání znamená, že vyslovuji Boží jméno s úmyslem ho potupit nebo něco dělám s úmyslem vysmívat se Bohu, potupit ho. Je to nedostatek úcty a dokonce nenávist k němu.

Rouhání může směřovat také k Boží církvi, svatým a posvátným věcem. Příkladem rouhání je mučit druhé, zabíjet je, zotročovat, a přitom se zaštiťovat Bohem.   

Milá Edo,

maminka Ti radí dobře. Jóga se dá někdy obtížně oddělit od náboženských teorií východu. Nejednou cvičení jógy odvede dotyčného od křesťanských názorů. Duchovní svět východních náboženských pohledů je opravdu v mnohém úplně jiný, než ten, do kterého nás uvádí vztah s milujícím Bohem - Ježíšem.

Ale nevěš hlavu. Trenér/ka na volejbal ti jistě poradí, jak cvičit, aby ses udržovala v kondici. Nejzdravější je stejně chůze, plavání, protě to, co není nijak zvláštní.   

Milá Li,

buď klidná. Jisteže jsi neudělala hřích. Pána Ježíše v eucharistii se snažíme uctívat. Ale je třeba stále více prohlubovat svou víru v to, že v tak malém kousku chleba je přítomný sám Bůh, milující Ježíš. Úcta ale neznamená, že bychom měli být nějak úzkostliví.