Milá Gábi, díky za dotaz, který je v téhle době velice aktuální. Online výuka je v mnoha ohledech náročná. Jste pořád zavření doma v jednom prostředí, což určitě soustředění zrovna dvakrát moc nepomáhá, takže chápu, že se ti teď nepracuje moc dobře. Přesto tady mám pár tipů, co by ti mohly pomoct :)

- Ráno vstaň a nachystej se tak nějak, jako kdybys šla do školy - převleč se z pyžama, nasnídej se atd. Tělo se tak nastaví, že končí odpočinek a jde se něco dělat.

- Vytvoř si nějaký koutek, kde budeš pracovat a učit se. Jak jsme pořád doma, je potřeba mít prostor rozdělený na část, kde se odpočívá, a na část, kde se pracuje. Úplně jako pracovní prostor postačí psací stůl. To znamená žádné online hodiny z postele nebo z gauče, kde se normálně odpočívá. Jestli tě ve tvém pokoji hodně věcí rozptyluje a umožňuje to situace u vás doma, domluv se s rodiči a můžeš zkusit mít online hodiny třeba v kuchyni.

- Pracovní prostředí si hezky ukliď, odstraň rušivé věci, které by tě mohly rozptylovat, a ozdobit si to tam můžeš třeba nějakým motivačním citátem nebo kytkou.

- Hlavní je vypnout při výuce všechno, co nepotřebuješ. Takže zavři internetové stránky, jako třeba facebook, a odlož telefon. Klidně ho odpoj od internetu nebo ztlum zvuky. Při výuce měj zapnuté jenom to, co právě v tu chvíli potřebuješ na hodinu.

- Při hodinách si dělej poznámky, co zrovna berete. I když vám třeba učitelé zápisy posílají nebo si nemusíte nic během hodiny psát, udělej si tu a tam nějakou poznámku. Ale žádné dlouhé zápisy atd. Stačí jen pár slov, o čem je řeč, nebo si poznamenej, co tě zrovna zaujalo. I taková maličkost tě donutí se víc soustředit na to, co se děje na hodině.

- Nepíšeš, kolik normálně denně trávíš času na internetu, facebooku a tak, ale i během dne mimo výuku se soustřeď na to, kolik času takhle strávíš. Snadno podléháme zábavě, kterou nám technologie nabízejí, tak je fajn snažit se, aby to nebyl celý den. I během dne si řekni, že teď nepotřebuješ a nebudeš koukat na facebook. Budeš se tak trénovat, aby tě to nelákalo při výuce :)

Doufám, že ti rady aspoň trochu pomůžou. Začni je postupně zkoušet a uvidíš. Moc na tebe myslím a klidně se ještě ozvi. Vím, že tohle období online výuky je pro spoustu z vás těžké, tak se budu snažit vám pomoc vymyslet, jak to všechno co nejlépe zvládat. Měj se hezky a ať to jde ve škole :) Martina

Ahoj Maret,

díky za dotaz. Je super, že máš o kamarádku starost a chceš jí pomoct. V první řadě je potřeba říct, že nic není zdarma. Je ale super, že i služby psychologa proplácí pojišťovna, takže v takovém případě je pro klienta vlastně "zdarma". Dost často je to ale podmíněné doporučením nebo žádankou o vyšetření od jiného lékaře. Moc bych tedy doporučovala zajít nejdřív za praktickým lékařem, s ním si popovídat o konkrétním trápení a problémech. On pak poradí, jak postupovat dál, na koho se obrátit a zřejmě bude i vědět, kdo v okolí se na daný problém specializuje. Pak už se tam stačí jenom objednat.

Nepíšeš, kolik kamarádce je let, ale budu předpokládat, že je zhruba ve tvém věku. Pokud je tedy také nezletilá, je potřeba do celého procesu zapojit rodiče, popovídat si s nimi a svěřit se jim.

Myslím na vás a držím palce :) Martina

Milá Adél,

díky za tvou důvěru, se kterou se na nás obracíš.

V první řadě ti chci říct, že i když ses dostala na gymnázium na odvolání, neznámená to, že bys nebyla chytrá. Teď se ale nacházíme v takové mimořádné situaci, kdy se skoro všechno přesunulo do online prostoru, nic nefunguje tak, jak dřív, přišli jsme o spoustu volnočasových aktivit a koníčků... Tohle období je prostě pro všechny náročné. Vím, že se všechno dává do souvislosti s koronavirem, ale pravda je, že tahle situace je nesmírně komplikovaná a navíc už trvá hodně dlouho. Určitě by tvoje studium vypadalo úplně jinak, kdybys každý den chodila do školy, vídala se se spolužáky osobně a úkoly dostávala jenom v den, kdy máš daný přemět.

Píšeš, že když se modlíš, je ti divné, že pořád jenom prosíš. Je v pořádku prosit, hlavně v těch náročných chvílích. I v Bibli je přece psáno "Proste a bude vám dáno..." Modlitba má neskutečnou sílu a dokáže nás povzbudit nejen v období, kdy se moc nedaří. Chtěla bych tě ale povzbudit i k nějakým díkům. Dovedu si představit, že v téhle náročné době tě asi nenapadá moc věcí, za které bys mohla děkovat a být vděčná. Zkus si třeba večer chvíli sednout a zamyslet se nad tím, co se ti povedlo nebo co ti udělalo radost. Možná se nedějí žádné velké věci, proto je víc než kdy jindy potřeba radovat se z maličkostí. Třeba z toho, že jste si volaly s kamarádkou, měla jsi hodinu zpěvu, která tě moc bavila, k obědu bylo něco dobrého... Začni třeba tím, že budeš hledat jednu věc, za kterou můžeš děkovat. Pak jich zkus hledat víc a víc. Uvidíš, že i když to všechno okolo vypadá hrozně, dějí se i malé krásné věci a všechno není jenom zlé :)

Tvoje mamka má pravdu, když chce, abys šla ven. Taková procházka a pobyt na čerstvém vzduchu jsou fajn, odreaguješ se a projdeš se... Moc dobře ale chápu, že když to mamka podá jako výčitku, proč nejdeš ven, moc tě to nepovzbudí, ale právě naopak to v tobě vyvolá ještě větší zoufalství, že nic nestíháš. Myslíš, že by byla nějaká příležitost víc si o těchto věcech s rodiči povídat? Svěřit se jim, kolik toho máte, jak tě trápí, když něco nestíháš nebo neuděláš dobře. Podle toho, co popisuješ doma zřejmě pomůžeš ráda, ale teď to prostě vůbec nestíháš. Je důležité o těchto věcech mluvit, protože lidé v našem okolí neumí číst myšlenky, takže když jim něco neřekneme, tak se to většinou ani nedozví.

Moc ti doporučuju hledat si chvilky odpočinku. Potřebuješ se trochu odreagovat, tak si nenech vzít čas věnovaný zpěvu a dalším věcem, které tě baví. Když totiž pořád jenom sedíš nad učením, jsi z toho unavená a učení jde pomalu. Když si odpočineš a odreaguješ se, půjde to učení přece jen trochu lépe :) Hrozně fajn je právě i výše zmíněná procházka. Pokud je to možné, můžeš ven vyrazit i s kamarádkou. Když si obě vezmete roušku, budete si držet trochu odstup a půjdete někam, kde se pohybuje míň lidí (třeba někam do přírody), tak by to mělo být úplně v pohodě.

A vůbec nevadí, že ještě úplně nevíš, co bys chtěla v životě dělat. Je ti šestnáct a to ještě spousta lidí neví, čemu přesně se chtějí věnovat. Někdo to sice ví, ale to neznamená, že ty musíš taky. Zpěv je hrozně fajn. Správně ale uvažuješ, že být zpěvačkou není zrovna ideální. To ale neznamená, že se toho musíš vzdávat. Možná se ti naskytne nějaká příležitost, možná to zůstane jenom tvým koníčkem. Rozhodně se zpěvu ale nevzdávej a pokud tě baví, pokračuj dál. Třeba zjistíš, že by mohlo být fajn stát se učitelkou zpěvu nebo hudební výchovy. A třeba svoji cestu najdeš někde úplně jinde. Neboj se proto teď zkoušet různé věci, aby sis našla to svoje :)

Ještě jednou moc děkuju za důvěru, se kterou ses na nás obrátila. Moc na tebe myslím a držím ti palce. Kdybys zase potřebovala (klidně se jenom někomu svěřit), tak nám zase napiš. Tohle je náročné období a někdy pomůže už jenom vědomí toho, že v tom nejsme sami. Jsme tu pro tebe! :) Martina

Ahoj U.,

díky za dotaz. Najít motivaci k psaní domácích úkolů je někdy opravdu náročné. Já moc doporučuju zkusit se motivovat něčím pozitivním, třeba: "Teď napíšu domácí úkoly a pak budu mít celé odpoledne volno, takže se budu moct věnovat... (Doplň cokoliv, co máš ráda.)" Někdy je úkolů hodně a nedají se udělat naráz, tak se můžeš motivovat tím, že si uděláš pauzu po úkolech z jednotlivých předmětů: "Až napíšu úkoly z češtiny, udělám si pauzu a podívám se na video oblíbeného youtubera (Nebo si tam doplň cokoliv jiného.), pak se vrhnu na úkoly z matiky..."

Mně osobně, když se mi do něčeho nechce, hrozně moc pomáhá udělat si to-do list (seznam toho, co mám udělat). Když pak nějakým úkol splním, mám radost, že si ho na seznamu můžu odškrtnou jako splněný a vidím, jak mi jednotlivé položky ubývají. Mám pak hezký pocit ze splněných povinností.

Chápu, že se ti někdy do domácích úkolů nechce a motivace se hledá opravdu těžko. Škola je ale pro náš život důležitá. Už víš, co bys chtěla jednou dělat? Máš nějaký sen, kterého bys chtěla dosáhnout? I to je fajn způsob motivace: Vědět k čemu (alespoň přibližně) směřuješ a k čemu ti škola může pomoct.

Také doporučuju udělat si na psaní úkolů klid, to znamená odložit mobil, zavřít nepotřebné stránky na počítači a odstranit další rušivé vlivy, aby tě nic nerozptylovalo a mohla ses soustředit jenom na učení.

Tohle je zajímavé téma, tak se můžeš třeba zkusit zeptat i holek v Diskuzích, jak se motivují ony a sdílet tan navzájem svoje zkušenosti :) Měj se pěkně a ať se daří ve škole! Martina

Milá Faustyno,

díky za tvoji důvěru a za dotaz, který je v těchto týdnech velice aktuální. Bohužel nejsi jediná, kdo má kvůli online výuce mnohem víc starostí. Opravdu moc mě mrzí, že tohle prožíváš a je toho na tebe moc, protože tohle období je pro všechny opravdu náročné.

V první řadě bych ti doporučila popovídat si s rodiči. Vyjádři pochopení, že víš, že toho i rodiče mají hodně, protože jsou celý den v práci, ale svěř se jim s tím, že i na tebe je toho moc, když máš spoustu vlastní práce a ještě pomáháš sourozencům. Zkuste společně najít způsob, jak si pomoc sourozencům s výukou rozdělit mezi sebe, aby nikdo nebyl moc přetížený. Nepíšeš, kolik máš sourozenců a jak jsou staří. Určitě si i oni můžou pomoct mezi sebou navzájem, nebo se zapojit do chodu domácnosti tím, že poklidí atd., aby toho rodiče neměli tolik v téhle oblasti a mohli se společně věnovat škole. Věřím, že společně najdete nějaké schůdné řešení. Možná si ani rodiče neuvědomují, jaký tlak na vás kvůli online výuce může být a že i když se to nezdá, tak je to prostě náročné. Proto je potřeba jim o tom říct.

Podle toho, co popisuješ, tak jsi zřejmě velmi pěčlivá a svědomitá a záleží ti na dobrých známkách, takže nejsi žádný flákač. To je super. Taky píšeš, že máš vyplněné pracovní listy, což je dobře, takže učení zvládáš. Máš ale problém si to zapamatovat. To je pochopitelné, jestli toho máš hodně, pořád na něco myslíš, musíš se ještě soustředit na školu svých sourozenců... Někdy se ale stane, že se nám něco nepovede. Není to konec světa, známky se dají opravit a do konce pololetí ještě zbývá dost času. Učitelé by v tomto období měli být shovívavý a chápat, že je to náročné a obtížné učit se doma. (Nevím, jaký přístup má vaše škola, ale opravdu doufám, že vás podporují, co to jde.) Důležité je pro danou věc udělat maximum, co je v tvých silách, říct jsi, že jsi pro to udělala, co jsi mohla a pak to nechala být.

Když máš online hodinu, věnuj se jenom online hodině, ať si z ní odneseš co nejvíc. Ono to láká se za vypnutou kamerou učit něco dalšího, ale sama jsi přišla na to, že pak neumíš ani jedno, protože se nedokážeš soustředit. Na další předmět si pak zkus najít jiný klidný čas. Možná by ti mohlo pomoct udělat si nějaký časový rozpis, kdy se čemu budeš věnovat. Sourozencům vysvětli, že jim pomůžeš v tuhle a tuhle dobu a pak zase potřebuješ mít klid, aby ses věnovala svému studiu.

Máš taky nějaký čas sama pro sebe a věnovat se tomu, co tě baví? Svým koníčkům? A teď nemyslím jen hru na klavír, která tě podle toho, co píšeš, poslední dobou taky docela stresuje. (Ale jestli tě toopravdu  baví, tak se mu určitě věnuj, řekni si, že každý den k němu aspoň na chvilku sedneš.) Možná ti to může připadat jako ztráta času, ale důležité je také si odpočinout, odreagovat se a chvilku na tu školu přestat myslet. Mozek taky potřebuje pauzu. Ono to učení pak půjde líp. Pokud jsi celý den doma, bylo by fajn vyrazit ven, třeba na zahradu nebo na nějakou delší procházku. Klidně vezmi sourozence, zachumlejte se, nasaďte roušky a vyrazte ven, ať si od toho neustálého sezení u počítače a online výuky odpočinete :) Super by mohlo být třeba kreslení, malování, nebo nějaká činnost, která nebude podobného typu jako učení, koukání do knížek a sezení u pc. Napadá má třeba ještě pletení, háčkování nebo různé tvoření. (Teď můžeš třeba nachystat něco na Vánoce a advent.)

Vím, že je tohle období náročné, takže na tebe moc myslím, a klidně se zase ozvi, jak se ti daří, nebo kdybys ještě něco potřebovala. Zkusíme spolu něco dalšího vymyslet. A někdy pomůže se aspoň někomu svěřit se svými starostmi. Jsme tu pro tebe :) Martina

Ahoj L.,

díky za zajímavý dotaz. Podle doporučení ministerstva školství to vypadá, že na způsobu sexuální výuky neexistují žadné konkrétní předpisy, kdy a jak se má co realizovat, ale jsou jen různá doporučení a konkrétní realizace a přesný obsah pak záleží na jednotlivých školách. Může to být třeba v rámci předmětu Výchova ke zdraví (nebo podobného), můžou to být přednášky s vyučujícím, beseda s odborníkem... Probírají se většinou věci z oblasti prevence, ale opravdu záleží, jakou formu vaše škola zvolí.

Podle toho, že nám píšeš, usuzuji, že možná máš nějaké obavy z toho, co tě v rámci této výuky čeká. Je to pochopitelné, protože tohle je citlivé téma a ne každému je příjemné se o tom bavit. Možná by bylo fajn dopředu si o tom promluvit s rodiči a poprosit je, jestli by se nemohli tvé třídní učitelky (učitele) zeptat, kdy a jak se něco takového u vás ve škole chystá. Možná by tě uklidnilo, když budeš vědět, do čeho jdeš.

Bát se ale určitě nemusíš. I učitelé by měli být na tyto situace přpraveni a vědět, že ne každému jsou tato citlivá témata příjemná a na někoho mohou působit rozpačitě. Naopak možná budete mít ve třídě někoho, kdo si z toho bude dělat legraci atd. Určitě ale doporučuju si pak o tom, co jste ve škole brali, popovídat s rodiči. Ne vždy totiž škola respektuje, že náboženství mají na některé oblasti sexuality trochu odlišný názor.

Myslím na tebe. Až to přijde, věřím, že to zvládneš a bude to v pohodě. Kdybys ale potřebovala, určitě se nám neboj zase napsat :) Martina

Ahoj Lauro, no ve tvém věku ještě nijak:). M.

Ahoj, to záleží na tobě. Německy se domluvíš v Německu, Rakousku i Švýcarsku. Jsou to státy blízko nás a je spousta možností vyjet tam přes různé programy studovat. Ruština je zase jednodušší, protože je to slovanský jazyk blízký češtině, takže když se naučíš číst azbuku, je další učení snadnější. J8 umím německy a je to fajn :) Martina

Milá Beato,

díky za tvůj dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíš. Každý jsme nějaký a nemáme všichni stejnou povahu. Kdyby byli všichni ve třídě hrozně moc ukecaní, tak by kolektiv moc dobře nefungoval. Jsou potřeba i tiší lidé, kteří se tolik nehlásí o slovo a spíše druhým naslouchají. Neber to, že jsi neukecaná jako svoji nevýhodu. Je to tvoje součást, jsi to ty a jsi jedinečná. Možná tolik nemluvíš, ale za to třeba umíš skvěle naslouchat druhým, což je super vlastnost.

Chápu, že pro člověka, který toho moc nenamluví, může být obtížné se více zapojovat do kolektivu. Zkus se nebát přidat do hovoru, když je řeč o něčem, k čemu más co říct, a hledej společná témata, která by vás mohla spojovat. Pokud je pro tebe obtížné komunikovat s více lidmi, zkus se nejdřív spřátelit s jednotlivci. Je u vás ve třídě někdo, kdo se také úplně nezapojuje do hlavního dění? Někdy je to příjemnější mluvit jenom s jedním člověkem, než promluvit a být středem velké pozornosti. Postupně se takhle můžeš kamarádit s dalšími a dalšími lidmi a víc se zapojovat do kolektivu. Navíc můžete být ve třídě skvěle fungující kolektiv, i když se ne se všemi budeš bavit hodně. Vždycky bude někdo, s kým si budeš rozumět víc, protože máte hodně společného, a někdo, s kým toho tolik společného mít nebudeš, takže se budete bavit jen občas.

Teď v době distanční výuky by taky mohlo být super někomu ze třídy napsat něco milého, nebo se zeptat, jak se má, jak tohle období prožívá nebo ohledně něčeho ze školy. Přes zprávy ta komunikace bývá přece jen snazší a mohl by to být super začátek :)

Často tady holkám v poradnách s podobným trápením sdílím tenhle článek z našeho webu: https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm Najdeš v něm tipy, jak dobře působit na ostatní, které by ti mohly pomoct zapadnout do kolektivu a víc se s ostatními spřátelit.

Kdybys potřebovala ještě něco víc, určitě se nám neváhej ozvat. Měj se krásně! Martina

Milá Lucy,

díky za tvůj dotaz a důvěru. Ptáš se, jestli je v pořádku, když si všichni spolužáci myslí, že jsi divná. Záleží, proč se to děje, ale občas se to stává. Máme jiné koníčky než ostatní spolužáci, zajímají nás jiné věci, a tak si se spolužáky nemáme moc co říct. Je v pořádku být svá, mít svoje zájmy a koníčky, protože všichni jsme jedineční a nestojí nám za to se před ostatními přetvařovat.

To, že si tvoji spolužáci myslí, že sji divná, v pořádku moc není z toho důvodu, že spolužáci neumí respektovat, že je někdo jiný. Takový člověk je pak snadno označen za divného, vyloučen z kolektivu a to není úplně fajn.

Projevuje se to u vás v kolektivu ještě nějak jinak? Más tam aspoň nějakou kamarádku?

Kdybys potřebovala, určitě se nám ještě ozvi a neboj se víc rozepsat :) Myslím na tebe. Měj se pěkně! Martina