Ahojky, jsem Liduška a od října 2008 sedím na šéfredaktorské židli u šéfredaktorského stolu.:-)

Životní heslo

Už je to strašně dávno, co jsem si zvolila jako životní motto větičku z otčenáše – Buď vůle Tvá. Pokud se děje Boží vůle, tak je všechno jak má být, i když to třeba zrovna není příjemné a nechápeme to, no ne?

Nejoblíbenější zpěvák

Mám ráda a obdivuju všechny, kdo dělají pěknou hudbu.

Nejoblíbenější kniha

Myslím, že s věkem se to mění. Milovala jsem Hochy od Bobří řeky, Vinnetoua, romantické pohádky a Malého prince. Mezi mé poslední „oblíbence“ patří Rady zkušeného ďábla a E-maily z pekla.

Nejoblíbenější film

Nemám.

Nejoblíbenější místo z Bible

Takových je hodně. Oslovující jsou pro mě ale vždycky Žalmy, Janovo evangelium a Pavlovy listy.

Nejoblíbenější vtip

Ráda se směju všem (pokud nejsou neslušné), vyprávět je neumím, tak jeden napíšu: Vyměním sekundové lepidlo za třísekundové. Zn. Nestíhám lepit!! :-)

Kdo je tvým vzorem

moje křestní a biřmovací patronky – Panna Maria, sv. Ludmila a sv. Anežka Česká.

Jaké jídlo nejraději jíš?

Myslím, že si nevybírám. Pokud je to dobré... Jen když to nejsou Hašlerky.:-)

Jaké jídlo nejraději vaříš?

Rychlé, levné, dobré a s minimální spotřebou nádobí, nejlépe vše v jednom hrnci – rizoto a tak.

Kolik máš sourozenců?

Dva bratry a jednu sestru, všichni jsou mladší.

Kolik máš dětí?

Zatím nemám žádné…

Jak si se dostala k práci v IN!?

V redakci hledali šéfredaktorku a několik mých známých si myslelo, že bych mohla být v redakci užitečná (já jsem tedy o tom moc přesvědčená nebyla). Tak jsem se modlila za správné rozhodnutí a šla na konkurz. Řekla jsem Bohu, že jsem mu k službám a pokud mě chce mít v redakci, tak ať mě na konkurzu vyberou. Moc jsem s tím ale nepočítala. No, stalo se, co se nečekalo, a jsem v redakci a moooc mě to baví.:-)

Co pro Tebe vytváření časopisu znamená?

Je to velká radost i starost zároveň.

Co na sobě nejraději nosíš?

Záleží na tom, kdy a kde. Úplně nejraději mám na sobě pyžamo nebo plesové šaty.:-)

Na jaký hudební nástroj hraješ?

Chodila jsem do hudebky na klavír a doma jsem se sama učila na kytaru.

Nějaká příhoda z Tvého života

Nad mnohými situacemi ve svém životě zůstávám pořád v údivu stát. Třeba mé rozhodování se o střední škole. Všichni už měli dávno jasno, kam si dají přihlášky a už je měli i odevzdané, jen já jsem pořád nevěděla kam. Zdálo se, že půjdu na ekonomku, ale pořád jsem nějak cítila, že to není to ono. Pak jsem se o tom bavila v kostele s jedním celkem neznámým člověkem a on řekl, ať jdu na zdravku, že to by mohla být škola pro mě. Do té doby jsem měla absolutně jasno, že zdravka určitě ne. Nikdy mě nelákalo pracovat v nemocnici. Po tom rozhovoru jsem ale měla v sobě takový zvláštní pokoj a bylo mi jasné, že zdravka je to pravé. Nikdy jsem toho nelitovala a na škole i v nemocnici se mi líbilo. Toho člověka už jsem pak nikdy neviděla. Byl to pro mě jasný důkaz toho, jak Bůh mluví skrze lidi.