P. Jenda Balík

Kde teď působíš?

V současné době jsem knězem v pražské farnosti ve Strašnicích. Máme zde krásný moderní kostel Panny Marie.

Kdy a kde jsi se narodil a jak jsi se stal knězem?

Narodil jsem se v srpnu 1965 v Benešově u Prahy. Tatínek byl trvalým jáhnem. Jak on, tak i moje maminka již zemřeli. Velice na ně vzpomínám, protože se jim podařilo předat mi víru a to hlavně svým příkladem, když jsem viděl tatínka jak klečívá a modlí se, maminku jak ráno rozjímá, tak i svou ochotou se mnou diskutovat. Po maturitě jsem dva roky pobyl na vojně. Pak jsem studoval teologii v Litoměřicích. Po kněžském svěcení v roce 1991 jsem dostal zodpovědnost za vznikající diecézní centrum pro mládeže a centrum života mládeže - Nazaret v Praze Kunraticích. Zároveň jsem měl na starost i jednu farnost. Zapojoval jsem se do práce Sekce pro mládež ČBK především jako její tiskový mluvčí a pak jsem ji několik let vedl. Jsem přesvědčen, že jsem dostal povolání ke kněžství jako dar Ducha svatého po biřmování. Bylo mi 13 let a volání bylo náhlé, silné a nikdy mě neopustilo. Knězem jsem opravdu rád. Je zajímavé, že moje kněžské povolání bylo spojeno s myšlenkou služby mladým lidem. Beru to jako Boží dar, že jsem mohl svou energii věnovat především evangelizaci a formaci mladých lidí. Vždy bylo pro mne důležité, abych svoji víru prožíval s druhými v malém společenství. Nejprve to bylo mezi mladými, později s kněžími.

Kdo Ti nejvíce pomohl na této cestě?

Rodiče, kteří mne vždy podporovali, snažili se, abych měl dobré přátele a pak také tím, že mi ukazovali, že knězem se člověk musí stát na 100%. Pamatuji si, že když jsem poprvé mamince řekl, že bych se stal knězem, nic mi nezakazovala, ale ani nejásala, že jsem vyplnil její sny. Tehdy mi vážně řekla: "Bylo by to krásné, ale to bys musel být knězem pořádným." Pak jsem se jako gymnazista setkal s hnutím fokoláre a s několika výraznými kněžskými osobnostmi, kteří byli mou pomocí na cestě ke kněžství. Rád jsem jezdil na faru do Příchovic. Tři kněze jsem pravidelně navštěvoval a měl jsem v nich takové duchovní vůdce.

Kolik máš sourozenců?

Mám starší sestru a mladšího bratra.

Jaké máš vzory?

Kromě tatínka a maminky, o kterých jsem již hovořil, to jsou různí kněží, které jsem měl možnost poznat a kteří mi svým životem ukázali vzor kněžského života. Za všechny bych rád jmenoval Mons. Karla Pilíka, P. Bohumila Koláře a pana biskupa Jaroslava Škarvadu. A z těch, kteří jsou již v nebi? Na prvním místě to je papež Jan Pavel II. - papež mladých. Jako kněz se také mnohdy setkávám s tím, že lidé jsou ochotní pro Pána Boha velkých obětí, a to je chvíle, kdy se mi stávají vzory třeba i ti kajícníci, kteří přichází ke svátosti smíření nebo nemocní, které navštěvuji.

Nejoblíbenější místo v Bibli

Je jich celá řada. Krásná mi připadají ta místa, kde Ježíš počítá s velkorysostí mladých lidí. Tak například rozmnožení chlebů, kdy mladý chlapec se svých nejprve zřekne a dá je Ježíšovi, má odvahu, a Ježíš jeho dar použije (Jan 6, 1-15). A pak místa, kde se hovoří o důvěře k Pánu Bohu např. Žalm 23 - Hospodin je můj pastýř.

Jak jsi se dostal k práci na časopise IN!?

Je to jedno z velkých dobrodružství, do kterého mne přivedla jistě Vůle Boží. Na Sekci pro mládež se delší dobu obraceli rodiče a mladí s tím, že by měl vzniknout časopis pro náctiletá děvčata. Nejprve jsme tomu nevěnoval moc pozornost, ale když se žádosti opakovaly, cítil jsem za tuto myšlenku zodpovědnost. Navštívil jsem okolní země a zkoumal jejich zkušenosti. Sekce pro mládež se pak jednomyslně za projekt postavila a začala doba tří let, kdy se časopis připravoval. Bůh poslal do cesty ty pravé lidi a náš realizační tým je především společenstvím lidí, kteří se modlí a pak společně pracují. Redakce sídlí v Olomouci, vydavatelství v Jablonci, tiskárna a grafik jsou v Pardubicích, marketing v Praze. Byl založen i nadační fond, který shromažďuje finanční prostředky na časopis. Cena je totiž stanovena tak, aby byl časopis dostupný. Ale skutečné náklady jsou dvakrát až třikrát vyšší.

Na jaký hudební nástroj hraješ?

Hraji na kytaru a rád zpívám

Co děláš ve volném čase?

Trochu sportuji, ale hlavně mám rád hory. Když si potřebuji odpočinout, tak vyrazím do přírody. Dovolenou většinou trávívám na horách spolu s kněžími z mého společenství.

Čeho si vážíš u mladých lidí?

Ochoty nasadit se pro velké cíle. Mnohdy, zvláště při zpovídání, mě mladí lidé až zahanbí, když vidím jejich odvahu k radikalitě. Mám velkou radost i z toho, že mladí lidí se postupně hlásí i do dobrovolnické služby a mají odvahu jít na rok sloužit do některé vybrané farnosti.

Z čeho máš největší radost?

Když se setkám s nějakou rodinou, která se nebojí mít více dětí, i když jsou pak chudší. Nebo na snoubence, pro které je samozřejmé, že se snaží žít v čistém vztahu. Když se jednoduše setkám s tím, že Bůh působí v tomto světě, který se nám někdy zdá tak pohanský a špatný.