Původní příspěvek:
Ahoj holky,
trochu vážnější problém... moje kamarádka se před 2 lety ocitla v nemocnici kvůli anorexii... pobyla si tam měsíc, kdy do ní doslova rvali jídlo trubičkou, jen aby přibrala do schopné-žití podoby člověka. Potom ji propustili s tím, že bude chodit k psychologovi... po pár týdnech k nim ale chodit přestala. V té době jsme se ještě tolik neznaly... chodili jsme spolu do třídy a to bylo vše. Přes ty dva roky se ale stalo pár věcí, které nás "daly dokupy" a teď je to opravdu člověk, bez kterého si svůj život neumím představit. Jenže... poslední dobou si začínám všímat malých změn... Jí... to ano... ale jinak dělá věci, které anorektičky prostě dělají. Pije neuvěřitelné kvantum vody, každý den musí cvičit jinak se cítí špatně, v mrazech nosí jen jarní bundu, pořád žvýká žvýkačku, nosí dlouhé rukávy, tento půlrok dokonce i začala s kouřením (protože potom nemáte chuť k jídlu) (o tom kouření jsem s ní už mluvila... přiznala se mi, že ji to nechutná. Snažila se kvůli mě přestat a toho si strašně cením... jenže mám pocit, že začala znova a tentokrát mi o tom neřekla...)
Jinými slovy je možnost, že s hubnutím začala znovu. Má komplikovanou rodinnou situaci a je to úžasný člověk, co udělá pro každého všechno... takže je neustále ve stresu atd. Vím, že psychicky není v pořádku... ale těžko říct jak velký je ten nepořádek. Opravdu mě začíná děsit... vím, že nejhorší by bylo ji teď v tomhle nechat a rozhodně to nemám v plánu, ale je to těžké zůstat a dívat se, jak se sama ničí a ani si to neuvědomuje... Nemáte s tímto někdo zkušenosti? Jak byste se zachovaly vy? (připomínám, že už z dřívějších zkušeností nemá ráda psychology... navrhnout ji jednoho je tudíž asi špatný nápad...) Přezdívka (jméno): Moa
|