Původní příspěvek:
Zdravím Tě! :D Chápu Tvůj problém, sama jsem takový řešila. Možná rozdíl je v tom, že já chodím na osmileté gymnázium. Když jsem byla v páté třídě, naprosto jsem se pro tu školu nadchla - měla výborné výsledky, všichni říkali, že je tam úžasná rodinná atmosféra, líbilo se mi, že se jedná o církevní školu. Na gympl jsem se pro svou velikou radost dostala - ale ouvej. Nic nebylo takové, jak jsem si vysnila. Učitelé byli přehnaně přísní, a ta třída - jak příšerně jsem se v ní cítila! Většina spolužáků se mi smála, naprosto mě nepřijímali do kolektivu, nebyla jsem pro ně dost dobrá. Celé čtyři roky (prima-kvarta = 6.-9. třída) byly pro mě děs. V kvartě jsem byla až tak nešťastná, že jsem podala přihlášku na střední školu. Ale zůstala jsem na gymplu (naštěstí!). Bůh mi ukázal milion a jedna důvodů, proč zůstat (ztracené výsledky přijímacích zkoušek na střední školu, zmatek, na který obor jsem se vlastně přihlásila...), a za to Mu budu navěky vděčná. O prázdninách jsem měla hrůzu, že se vrátím zas na deset měsíců k té hrozné třídě, týden před začátkem školního roku jsem měla deprese. Pak začal nový školní rok a! všechno se změnilo. Se spolužáky si rozumím, začala jsem se bavit s lidmi, kteří se mi dřív smáli. Uvědomila jsem si tohle: Vztah, který ke svém třídě cítím není v těch lidech, ale v mně. Modli se, aby Ti Bůh poradil, On není lhostejný. Moc Ti držím palce, modlím se za Tebe. A ať se rozhodneš jakkoli, přeju Ti, abys byla šťasná. DEJ SVÉ TŘÍDĚ I SAMA SOBĚ ŠANCI :)
Přezdívka (jméno): MocRádaSeSměju
|
