Před časem jsme vás v IN! seznámili s boromejkou Angelikou. Kdo to číslo časopisu nemá, ať nezoufá a podívá se na webovky IN!do sekce Rozhovory. Její život je jedna veliká zajímavost, a teď přibyla ještě další. Sestra Angelika se totiž stala jednou z tazatelek v pořadu Jak to vidí v Českém rozhlase. Mezi jejími hosty se nedávno objevila módní návrhářka Ivana Follová, a proto že nás jejich povídání zaujalo, přinášíme vám nejzajímavější části.

Řádové oblečení

Sestra Angelika neodolala otázce, zda i její řádový oděv, podle paní návrhářky nějak komunikuje s okolím. Samozřejmě, že ano. Na první pohled. Ale i tady záleží na tom, že uvnitř toho oděvu je člověk. Záleží na tom, jak se tváří a co vyzařuje. Řádové oblečení asi hodně zjednodušuje život. Člověk nemusí přemýšlet o tom, jestli si vezme červenou sukni, nebo kalhoty. Je vidět, že je vymyšleno tak, aby sestry mohly zaměřit svou pozornost na jejich opravdové poslání a nemusely se ničím rozptylovat. A také je důležitým rozpoznávacím signálem: tady jsem a tohle dělám.

Paní Follová pak vzpomíná na to, jak reagovali její známí, když sestra Angelika s další řeholnicí navštívily její módní přehlídku v divadle. Okamžitě vzbudily rozruch a pozitivní ohlas. Lidé u vchodu překvapeně koukali, že sestry opravdu vchází do budovy, a nikdo z nich to neopomněl s respektem komentovat.

Móda na ulici

Paní Follová sice nechodí po ulici s pocitem módní policie, ale automaticky jí padne do oka, jestliže má někdo špatně střižené nebo ušité šaty. Když jí někdo zaujme, snaží se mu pohlédnout i do tváře, protože ta o člověku vypovídá nejvíc. Oděv totiž leccos skryje, i když mnohé také prozradí. Pokud se někdo obléká takzvaně „trendy“ a nedbá na to, jestli k němu zmíněný styl jde, působí to vždycky komicky. Může se stát, že k módní návrhářce přijde žena, která chce oděv ve stylu, který právě frčí. To se pak paní Follová nejdříve dívá, jestli daná žena ty žádané trendy opravdu naplňuje. Jinak by jí ublížila.

Říká, že dnes jsou obchody plné módního zboží, takže trendy může být oblečen každý.

I bez návrhářky. Zvlášť některá děvčata prý umí velmi pěkně zkombinovat věci a vypadat krásně. Bohužel na ulici jich potkává málo. Přála by si víc výrazně a dobře oblečených mladých lidí. Neví, proč nejsou vidět. Možná je to nezajímá? Nebo nemají čas se ráno kouknout do zrcadla?

Nový trend samo-domo

V obchodě vás často zavalí nabídka tolika věcí, že člověka ta možnost výběru až dusí. Módní návrhářka říká, že ta zahlcenost opadne a lidi se vrátí k přemýšlení o módě méně konzumně. Za minulého režimu to bylo opačně. Nikde nic nebylo a nedalo se nic koupit, a tak si ženy šily doma samy. Poslední dobou je vidět, že se tahle tehdejší nutnost proměňuje v radost a koníček mnoha mladých. Pořádají se různé šicí workshopy nebo víkendy.

Co se dozvím od návrhářky

Když si člověk přijde nechat navrhnout a ušít šaty, může se o sobě dozvědět mnoho zajímavého. Návrhářka zhodnotí klady a nedostatky postavy a pak se snaží nedostatky potlačit a klady vyzdvihnout. Důležité je zohlednit i povahu. Introvertka si určitě nebude přát pestrý efektní model, což je výzva pro návrhářku, která musí vymyslet nějaký pěkný ozdobný detail, kterým plachou osobu zvýrazní.

Modelka musí mít něco v hlavě

Když se mluví o modelkách, paní Follová zdůrazňuje, že je potřeba, aby neuměly jen dobře chodit a byly krásné. Je nutné, aby z nich cosi vyzařovalo, aby měly něco v hlavě. Většinou takové slečny nachází mezi modelkami, které studují nebo samy podnikají. Ženy s prázdným obličejem pro ni nejsou příliš zajímavé.

Co je opravdová krása

Jednoznačně je to duše, něco, co z člověka vyzařuje. Oděvem se to dá jen podtrhnout. Osobnost se nedá obléknout. S tím souvisí i to, že velký úspěch mají třeba přehlídky, které paní Follová uspořádala s herečkami nebo běžnými ženami bez modelkovských parametrů, zato se zajímavou tváří. Krásně se dá obléci každá postava v jakémkoli věku. Je hezké, když člověk umí hezky stárnout a ještě ke všemu, když si nenechá věkem vzít i nějakou míru praštěnosti z mládí. Krásně je to vidět na herečkách, pokud se smíří s věkem a nepodlehnou nějakým úpravám, jsou sice vrásčité, ale působivé. Podívejte se třeba na paní Kolářovou nebo Janžurovou.

Sváteční oblečení

Dříve i v chudých rodinách měli lidé oblečení na všední den a na svátek. Dnes se rozdíl mezi svátečním a všedním oblečením smazal. Trochu lépe je na tom venkov nebo menší města, ale právě třeba Praha je znamením toho, že lidem je jedno, jestli je svátek, nebo pátek. Sestra Angelika vzpomíná na dny strávené v Římě, kdy jí najednou došlo, že je neděle, protože lidé na ulicích byli jinak, svátečně oblečeni. Paní Follová navazuje tím, že i ona v pracovním shonu přestala vnímat běh času a byla jakoby ubitá tokem pouze pracovních dní. Zavedla si tedy nepracovní víkendy a pořídila koně. Ustájila ho v rodině, která je věřící, a velmi ji oslovuje, že tam mají opravdu odlišný nedělní rytmus. Odpočinek je totiž velmi očistný.

Helena

(časopis IN!dívčí svět - květen 2017)

K zamyšlení

Tak jako paní Follová se na ulici dívá po lidech hodně módou zaujatých dívek. Jsou to módní blogerky a některé si fotky lidí z ulice, kteří je upoutali, věší na své stránky. Dvě z nich si všímají i toho, jak se lidé proti módě a dobrému vkusu prohřešují, a navrhují, co bychom mohly jako české ženy ještě vylepšit. Své názory vyvěšují na stránkách Módní peklo, kde se kromě sžíravé kritiky legín a nesednoucích podprsenek můžeme v rubrice Inspirace podívat i na svižné modely z českých měst.

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.