I letos jsme měly v redakci velice vzácnou návštěvu – tentokrát hned pět princezen. Dovolte mi, abych vám je představila: Popelka, Sněhurka, Šípková Růženka, Fiona a Locika. Říkáte si, že je přece všechny dobře znáte? Vsadím se, že takhle určitě ne:).

IN!: Svěřte se nám, jaké bylo Vaše dětství.

Popelka

A mám do toho počítat i svoji macechu a dvě nevlastní sestry? Jestli totiž jo, tak teda hrůza a děs. Pořád si něco vymýšlely, nic jsem pro ně neudělala dobře – a to jsem se jako fakt snažila. Ale aspoň jsem se naučila pořádně starat o domácnost a být pečlivá a trpělivá, a to se v životě hodí.

Sněhurka: Nic moc teda. Byla jsem sice velice krásná (mimochodem, pořád ještě jsem), takže jsem mohla mít na každém prstu deset kluků, ale krásu mi záviděla moje macecha, nikam mě nechtěla pouštět, takže kluci se nekonali. I když později trpaslíci, to vlastně svým způsobem kluci byli, hihi.

Šípková Růženka: Měla jsem se jako v bavlnce, fakt krásné dětství! Jenom kdyby to „jako v bavlnce“ nebylo tak doslova – hlídali mě na každém kroku, abych se kvůli nějaké potrhlé bábě nepíchla do prstu a na sto let neusnula. Ale i tak to bylo moc fajn.

Fiona: Rozhodně si nemůžu stěžovat na nedostatek dobrodružství! Jako malou mě totiž zaklela sudička – po setmění, kdy většina holek šla na diskotéku nebo rande, já se změnila ve zlobryni! Sice mě to pěkně štvalo, ale aspoň jsem mohla pořád čekat na svého vysvoboditele.

Locika: Jako dítě mě unesli. Dokážete si to představit? Zamčená ve vysoké věži, bez kamarádů. Gothel mi pořád říkala, jak nesmím ven, protože je svět velmi nebezpečným místem, kde by mi lidé chtěli ukrást moje vlasy se zázračnou mocí… Ale bylo to vlastně skvělé, vždycky jsem toužila po pořádném dobrodružství!

IN!: Jaký je Váš oblíbený sport?

Popelka: Ráda jezdím na koni, pohled na svět z koňského hřbetu je ten nejkrásnější! No, a pokud se mezi sporty počítá i lezení na stromy, tak to umím taky. Co se týká sportů, jsem takový napůl kluk. Ale nemyslete si, když je zapotřebí, je ze mě zase zpátky krásná a něžná princezna!

Sněhurka: Nikdy jsem to nezkoušela, ale mít kolem sebe pořád sedm trpaslíků, to láká ke kolektivním sportům nebo aspoň ke hře na slepou bábu!

Šípková Růženka: Umím všechno možné, ale na sporty teda asi moc nejsem, bohužel…

Fiona: Nejsem žádná rozmazlená princezna, perfektně totiž ovládám bojová umění! Jen mě zkuste naštvat:).

Locika: Ráda šplhám po svých vlasech, různě se na nich houpu a tak – při bydlení ve vysoké věži se to docela hodí. Pořád nahoru a dolů, to má pak člověk pořádné svaly, lepší než posilovna.

IN! A teď trochu diskrétně. První pusa?

Popelka: To byla úplná romantika:). Pak jich bylo ještě spousta dalších, ale na tu první asi nikdy nezapomenu.

Sněhurka: Zkuste si představit, že ležíte ve skleněné rakvi, kolem je sedm trpaslíků a velké množství lesních zvířátek, v krku máte zapadlý kousek jablka a do toho vás políbí princ. Svoji první pusu bych si teda představovala trochu jinak – aspoň bez těch diváků .

Šípková Růženka: Ach jo, na to se mě radši ani neptejte! Já ji totiž prospala – a přitom byl ten princ tak moc krásný!

Fiona: Hm, na tu jsem se těšila pěkně dlouho! Konečně bych se pak stala navždy krásnou a mohla vyrazit na svoji první diskotéku!

Locika: Už k ní mělo dojít tolikrát na tolika romantických místech… Vždycky, když to člověk čekal, tak nic. Ale Evžen měl štěstí, nakonec jsem mu ji přece jenom dala. To víte, když je někdo na brunety… ;-).

IN!: Máte svého domácího mazlíčka?

Popelka: Jasně, těch jsem měla spoustu! Všude kolem mě pobíhalo plno pavouků, broučků a sem tam i nějaká roztomilá myška. Ale nejraději jsem měla přece jenom svoji sovu Rozárku a koně Juráška.

Sněhurka: „Doma“ u trpaslíků jich bylo spousta. Každý den mě navštěvovalo plno lesních zvířátek, díky nim bych z biologie určitě nepropadla :).

Šípková Růženka: Jako princezna jsem mohla mít všechno, na co jsem si jen vzpomněla. Jen to prostě nesmělo mít ostny a trny, takže takového ježka byste u mě hledali marně. Zato chlupatá angorská kočka, to bylo něco pro mě – jen musela chudák nosit rukavice, aby jí nebyly vidět drápky:).

Fiona: Vsadím se, že takového domácího mazlíčka hned tak někdo nemá! No, ona to byla spíš taková „mazlice“ - prostě dračice, no… Hlídala mě ve věži, ale já jí pak zdrhla.

Locika: Nejlepší byl vždycky můj chameleon Pascal. I když kůň Maximus vlastně také nebyl k zahození :).

IN!: Jaké máte záliby?

Popelka: Trochu to souvisí s těmi sporty, ještě jsem zapomněla, že ráda střílím z luku. Jinak jsem ale taková normální holka, co si na sebe občas obleče něco hezkého a vyrazí na ples.

Sněhurka: Ráda jsem pomáhala trpaslíkům v jejich malém domečku – vařila jsem jim, uklízela, prala, prostě od všeho trochu. Určitě mám ale také ráda to, co všechny holky – pěkné věci, šperky, stuhy a různé sponky do vlasů… Na to jsem také doplatila, když mi dala macecha do vlasů otrávený zdobený hřebínek.

Šípková Růženka: Mám ráda kytky a všechno, co roste v přírodě. Taky hory a moře. Jsem prostě romantička. Plakáty jsem měla po celém pokoji.

Fiona: Miluju koktejl piňa colada míchaný s kapkami deště. Ráda také tančím, zpívám, prostě romantická holka, co ráda básní a sní.

Locika: Miluju lampiony! Každý rok na své narozeniny jsem je tajně pozorovala ze své věže. Jinak tak normálně – ráda čtu, hraju šachy, skládám puzzle, zpívám a hraju na loutnu a kytaru nebo třeba tančím. Ale na lampiony nic z toho nemá! A pak taky na sny – takový pořádný životní sen by měl mít každý z nás.

IN!“Jaké vlastnosti by podle Vás měl mít ideální muž?

Popelka: No, takže… Hlavně by to měl být vysoký černovlasý s modrýma očima, určitě by měl být fakt bohatý a měl by pro mě rád a často nakupovat… Ne, kecám! Měl by to být normální... princ.

Sněhurka: Určitě by měl mít otevřené nejen oči, ale také srdce. Být statečný, stát si za svým názorem, moudrý a spravedlivý. Prostě takový, aby mohl později vládnout celé zemi.

Šípková Růženka: Určitě by to nemělo být žádné tintítko ani strašpytel. A určitě by vás měl mít rád, ale opravdově. Takové políbení z lásky totiž může člověka opravdu změnit.

Fiona: Rozhodně musí mít svaly, žádný ňouma, co kopíruje názory ostatních. Měl by být oporou pro druhé a určitě nesmí odsuzovat lidi dřív, než je skutečně pozná!

Locika: To je jasné, že s ním nesmí být nuda. A musí být odvážný – ten můj kvůli mně neváhal ani zemřít. Nakonec ho kouzelná moc zachránila, ale odvahu, tu skutečně měl. Přece bych si nevzala za muže někoho, kdo nemá v krvi dobrodružství!

S princeznami se smála a taky se přitom tak trochu jako princezna cítila Katka

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.