Během stáže v Jižní Americe jsem měla štěstí na lidi, kteří byli stejně jako já nadšení do podnikání výletů. Společně jsme nevynechali žádnou příležitost vidět něco zajímavého. Bavilo nás poznávat se s místními lidmi, a když na to přišlo, i s místními zvířaty. Na jedno takové setkání ještě dlouho nezapomenu. A moje kamarádka Michelle už teprve ne.

Když někdo z naší mezinárodní dobrovolnické skupiny přišel s nápadem podívat se do nedaleké ptačí rezervace, nebylo o čem přemýšlet. Naše sestava – Američanka, Kolumbijka, Ital a Češka – dorazila na místo brzy ráno a během dopoledne jsme stihli projít většinu parku. Byli jsme nadšení, když jsme mnoho druhů místních i cizokrajných ptáků z nich někteří se u nás zastavili tak blízko, že jsme si mohli prohlédnou každé jejich pírko.

V jedné části parku jsme si všimli ošetřovatele, který se zrovna věnoval papouškům. Jeden z nich mu seděl na rameně. Když nám ošetřovatel pokynul, ať přijdeme blíž, Američanka se hned se ptala, jestli by si toho papouška mohla vzít na ruku. Ošetřovatel ochotně svolil a něco jí začal vysvětlovat v portugalštině.
„Co to povídá, Veronico?“ zeptala se Michelle Kolumbijky, která se na rozdíl od nás ostatních domluvila aspoň trochu portugalsky.
„No, nevím… asi že máš pěkné náušnice?“ odpověděla Veronika trochu nejistě.
Ošetřovatel, který zjevně nerozuměl anglicky, jí odpověděl jen souhlasným pokyvováním. Za chvíli už jí papoušek sedět na ruce. „Ten je nádherný! Vyfoťte mě s ním!“ rozplývala se Michelle. Nadšení jí ovšem vydrželo jen krátce. Stačila vteřina a papoušek se jí svým krásně tvarovaným zobákem zakousnul do ucha a nechtěl se pustit. Michelle vypískla, ošetřovatel popadl ptáka za krk a Ital, který měl zrovna v ruce mobil, fotil jeden snímek za druhým.
„Aha, teď už to chápu. Říkal, že si máš dávat POZOR na náušnice!“ došlo Veronice.
„To už teď vím taky!“ odsekla Američanka mezi výkřiky bolesti. Krev jí naštěstí netekla, ale pták se nechtěl její náušnice pustit za žádnou cenu. Ošetřovatel, který mu střídavě domlouval a střídavě s ním lomcoval, trvalo několik minut, než Američanku i její náušnici vysvobodil.

„Čemu se smějete!?“ rozčilovala se Michelle, když drzý papoušek zmizel ve větvích stromů, a mnula si ucho. „Vžyť mi málem uklovnul půl ucha!“
„Nepřeháněj,“ usadil ji Ital. „Stála jsi o blízký kontakt s přírodou, ne?

A ty fotky, na kterých ti visí z ucha ara zelenokřídlý – to jen tak někdo nemá!“ Jitka

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.

autor fotek uvnitř článku: Jitka Musilová