Stalo se aneb pár postřehů od vás:)...

„ZLODĚJKA!?!”

Jednou jsme se s kamarádkou domluvily, že půjdeme do města nakupovat oblečení. Já se samozřejmě hrozně těšila. V obchodě jsem uviděla krásné tričko. Šla jsem si ho vyzkoušet, ale bylo moc drahé. Pak jsem uviděla ještě další hezké věci a prohlížela jsem si je. U pokladny jsem zaplatila a šla. Jenže najednou se roztroubil alarm! Rychle ke mně přiběhli nějací dva chlapi a chytili mě. Vtom mi došlo, že jsem si zapomněla vysvléct to triko v kabině! Takový trapas! Všichni pochopili, že jsem to triko nechtěla ukrást, ale stejně. V tom obchodě jsem se pak docela dlouho neobjevila.(Karolína)

„PLAVKY”

Byli jsme na školním výletě a třídní učitelka nás vzala do Ostravy do Shopping parku. Spolužačka si chtěla koupit plavky, a tak jsme zašly hned do prvního obchodu, který jsme uviděly. Kámoška si všimla, že v tom samém obchodě je i kluk, který se jí už dlouhou dobu líbil. Postavila se k regálu a začala se důležitě přehrabovat v plavkách. Za chvíli k nám přišla prodavačka a zeptala se, jestli si něco přejeme. Lenka jí odpověděla, že plavky. Prodavačka se zeptala, jestli chce plavky na sebe. Odpověděla, že ano a prodavačka na to: „Ale tady jsou pánské.” Lenka zčervenala a k tomu všemu to uslyšel i ten kluk. Druhý den to věděla celá škola. Od té doby se raději Lenka na toho kluka nepodívala (alespoň co já vím :-)).  (Petra)

A pro změnu zase „Plavky”:)...

O prázdninách jsem si koupila úplně dokonalé plavky. Chlubila jsem se s nimi celé rodině a všichni se tvářili fascinovaně, aby mi udělali radost. Nejvíc se líbily mé tetě, když mě v nich viděla na koupališti. Potom se dost chvátalo, a tak jsme všechny mokré plavky i ručníky naházeli do velké igelitky a tetu vysadili doma. Druhý den jsme jeli na oslavu jejích narozenin. Všichni jsme vymýšleli dárky a mamku chytře napadla malá neškodná legrácka: zabalit tetě k narozkám plavky, které zůstaly v té naší igelitce a mamka je vyprala a nechala uschnout. Zdálo se vtipné, dát jí něco, co je vlastně její.

Přišli jsme k tetě a začali gratulovat. Ze všech dárků měla radost. Potom, jako zlatý hřeb večera, mamka vytasila onen osudný balíček. A teta ho rozbalila… Pak se to seběhlo hrozně rychle. Teta vyskočila a vtiskla mamce na tvář obrovskou pusu. „Děkuju!” křičela. A já, když jsem se dobře podívala na ty plavky, málem jsem omdlela. Byly to totiž MOJE NOVÉ plavky.

Nevěděla jsem co dělat! Teta mamce říkala: „Ty jsi věděla, jak moc se mi líbily, tak jsi mi je taky koupila… ty jsi zlatá!!” Ale já ze zcela pochopitelného důvodu nesdílela její radostné pocity, celá rudá jsem se zvedla ze židle, plavky jí skoro vytrhla z rukou, a když na mě překvapeně zírala, začala jsem vysvětlovat, jak to bylo a že to je vlastně velký omyl. Teta se zachovala statečně. Jenom chvilku vypadala, že se se mnou o ně bude prát. Mamka netušila, že zabalila vlastně moje plavky, které byly tak nové, že rozdíl ani nepostřehla! Ti rodiče… Všichni kolem byli v rozpacích. A já… já nejvíc.

Potom přišel ten osvobozující okamžik, kdy se začali všichni smát a po chvilce jsme se řehtali na celé kolo. Z celé události jsem vyvodila dva závěry. Zaprvé, s úsměvem jde překonat úplně všechno. A zadruhé, pokud má člověk opravdu krásné plavky, musí si je hodně dobře hlídat! (Eva)

(časopis IN!dívčí svět - květen 2008, červen 2007)