Nikdy nebudu litovat toho, že jsem šla na katolické gymnázium. Ty neuvěřitelné a pro mě jako pro katolíka nezanedbatelné výhody, která tahle škola nabízí...
Někde začínají den zkoušením, hádkami, kdo půjde a nepůjde k tabuli, strkanicí v šatnách, atd. Ale něco jiného je, když první hodinu vstoupí učitel do třídy a první, co udělá, je znamení kříže a společně se studenty se pomodlí.
Něco jiného je také, když můžeš alespoň jedenkrát v týdnu začít den mší svatou. Neuvěřitelně krásný pocit vidět studenty, jak dobrovolně přistupují ke svátosti.
Někdo tráví přestávky vykládáním si s kamarády, jiný stresem nad učením, jiný otravováním... Ale představte si tu atmosféru, která se mezi čtvrtou a pátou vyučovací hodinou kolem poledne vnese mezi pár studentů, shromážděných ve školní aule k modlitbě Anděl Páně. Nevím, jak ostatní, ale mě tato krátká modlitba, která trvá sotva pár minut, dokáže velmi povzbudit. Je to, jako se uprostřed dne odrthnout od reality. Uvědomit si, že Bůh je tu s námi. Že Panna Maria je Matkou nejen Boží, ale i naší. Je krásné vidět ty radostné tváře ze společné modlitby, i když se jí zúčastní třeba jen hrstka, a i já sama na ni kolikrát zapomenu. Je povzbuzující tam pokaždé zahlédnout i pana ředitele, nebo někoho z řad profesorů.
Jak málo stačí k radosti... jen pár minut společně strávené modlitby a život na gymnáziu (a nejen tam) je hned příjemnější :)
Nemáš takovou možnost? Zkus tedy alespoň, když si vzpomeneš, vyslat kolem poledne do nebe střelnou modlitbu. Ta doletí přímo do svého cíle ;)
převzato s laskavým svolením Miriam Kudrnové - signaly.cz
