Jmenuju se Terka a asi tak před rokem se moje nejlepší kamarádka Alena vrátila z dovolené v Řecku. Celý týden bez ní pro mě tenkrát bylo něco skoro nesnesitelného. Naštěstí to přece jen uteklo a já jí jela naproti do Prahy na letiště…

Alča vystoupila z letadla krásně opálená. Na první pohled na ní bylo vidět, že si to opravdu užila. Pevně jsme se objaly a Alča hned začala celá nadšená vyprávět. Doma pak vytáhla nádhernou sukni, kterou mi přivezla, a řekla, že je pro mě a ať ji koukám nosit prý i v zimě, jinak mi už nikdy nic nepřiveze:)..

Týdny ubíhaly jako voda a nám se vedlo zatím dobře. Říkám zatím, protože se časem s Alčou začalo dít něco divného. Najednou už na mě neměla tolik času a začala se bavit s jednou holkou, která se oblékala a chovala jako kluk.
Jednou jsem se chtěla cestou ze školy projít a namířila jsem si to oklikou přes park. Tam jsem najednou uviděla Alču s tou „zvláštní” holkou, jak tam spolu kouří. Nevěděla jsem, co mám udělat. Prošla jsem kolem ní a tiše jsem ji pozdravila, ale Alča neodpověděla a jen jsem slyšela, jak říká: ,,Nechápu, jak jsem se s ní mohla bavit!” S brekem jsem běžela domů a zavřela jsem se do svého pokoje.

Uplynul měsíc a já se cítila hrozně osamělá, stýskalo se mi totiž po přátelství s Alčou. Tolik jsme toho spolu zažily, a najednou… Rozhodla jsem se, že si s ní zkusím promluvit. Počkala jsem na Alenu před školou a vytáhla ji na oběd. Řekla jsem jí, že už to dál takhle přece nejde, ať se s tou holkou přestane bavit a zase se začne chovat normálně. Že je mi smutno a pořád ji mám ráda. Alča celou dobu mlčela, pak se na mě podívala a odešla. Vůbec jsem nevěděla, co si o tom všem mám myslet.

Nastal Štědrý den, všude bílo, všichni kolem mě plní očekávání a štěstí. Jen já jsem to tolik necítila. Mně totiž něco chybělo, nebo spíš někdo… Alča… Najednou se ozval zvonek. Běžela jsem otevřít a překvapením jsem celá zkoprněla! Venku stála Alča a v ruce držela dárek. Vrhla se mi kolem ramen a s brekem mi řekla, že všechno, co dělala, bylo kvůli tomu, že se její rodiče rozváděli. Chtěla jim nějak ukázat, že je tady i ona, ať i na ni berou ohled. A hlavně ať si všimnou, že chce být s oběma a nechce, aby se rozešli! Bylo mi Alči najednou moc líto. Chytla jsem ji za ruku, vtáhla ji k sobě do pokoje a zavřela dveře. Alča ještě chvíli brečela a já ji uklidňovala. Ještě jsme si spolu dlouho povídaly a nakonec se i smály.

Alča to nemá doma lehké, ale obě teď už víme, že naše přátelství nám může oběma v mnohém pomáhat.

Napsala Eva (časopis IN!dívčí svět)

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.