Piercing a tetování nejsou výmyslem současné doby, ale používali je třeba už Indiáni a domorodé africké kmeny. V naší kultuře (tj. v Evropě) s nástupem křesťanství vymizely. Jenže my žijeme právě „tady a teď“ a propichování a nanášení barev na téměř jakoukoliv část lidského těla je prostě moderní. Jaká tahle krása může mít úskalí?

Slovo  piercing pochází z anglického "pierce" tj.  propíchnout. Jde o propíchnutí určité části těla, spíše kůže, a vložení kovového předmětu do vzniklého otvoru.
Tetování je vpravování částeček barvy do kůže.

Slovo lékařky

Jako lékařka, řešící následné problémy, vidím jako důležité upozornit na rizika takových ozdob.

PIERCING

• Při propichování může dojít k: přenosu infekce – buď jen do okolní kůže a ta může mokvat, zarudnout, vytvoří se puchýřky, nebo se krevní cestou roznesou závažné viry, např. žloutenky B, C nebo HIV;
• místní alergické reakci na znecitlivující látky či omrzlině, pokud se na znecitlivění používá kelen či zmrazovací sprej;
• reakci na zavedený kov – jde o alergickou reakci, většinou na nikl a kobalt, který je v piercingových ozdobách obsažený – to se pak projeví opět zarudnutím, svěděním okolní kůže, puchýřky. Zde číhá zrada, protože sice nemusíme reagovat přímo, ale začne vadit řetízek na krku, spona u pásku... Tomu se říká, že jsme se senzibilizovali a alergie se projevila až po dalším kontaktu s kovem, který také obsahoval nikl.

Při odstranění piercingu vzniká jizva. Ten, komu se po zranění tvoří větší vystouplé jizvy, by neměl o piercingu vůbec uvažovat. Některá důležitá vyšetření (např. magnetická rezonance) nelze s piercingem provést.

TETOVÁNÍ

I sebekrásnější tetování má svá rizika, např. v podobě alergické reakce na pigmety barvy či inkoust – místo zarudne, silně svědí. Opět je zde problém senzibilizace, tzn. po tetování se nám nic nestane, ale objeví se silná alergická reakce po barvení vlasů. V barvách pro tetování jsou totiž stejné látky jako v barvách na vlasy. Další zrada je v dočasném tetování přírodní hennou, do níž je někdy přidáván parafenylendiamin, aby se zajistilo delší trvání obrazce. Jenže tato látka se vyskytuje i v mnoha kosmetických přípravcích a přes ni se můžeme dostat k alergické reakci na některá jiná barviva, konzervační látky nebo dokonce léčiva.

I u tetování je zvýšené riziko infekce, tvorba jizviček v místě tetování a potíže při lékařských vyšetřeních. Při magnetické rezonanci se částečky kovu v barvě rozkmitají, v kůži stoupá teplota a mohlo by dojít k popáleninám.

Pokud se i přes uvedená nebezpečí pro tyto okrasy rozhodnete, vyberte si kvalitní pracoviště, kde dobře vyškolení pracovníci používají sterilní nástroje, pracují v rukavicích, a dobře si vybírejte i materiál, který si do svého těla necháte vpravit (nejlépe kvalitní chirurgickou ocel s označením 316L – slitina železa a uhlíku, neměla by obsahovat více než 2,14 % legovacích kovů – nikl, chrom, kobalt,
molybden...).
MUDr. Hana Kalčíková

Co na to kluci?

Říká se, že je důležité, co má člověk v sobě a ne na sobě. Mně přijde, že to docení jen holky mezi sebou. Dneska už to má kdekterá holka, takže ten argument „chci být originální“ trochu ztrácí váhu. Neodsuzuju to, i když sám bych ho mít určitě nechtěl.
Adam

U holky přežiju i víc než jednu náušnici v jednom uchu, ale obecně se mi piercing nelíbí. Jedinou výjimkou je malá pecička v nose, i když jen u někoho. Totéž platí o tetování, malé a decentní může vypadat dobře, ale člověka nutně napadá, jak to asi bude vypadat za deset let… prostě radši nebrat.
Filip

Na našem webu se objevilo několik vzkazů s otázkou, zda je tetování a piercing hřích.

Odpovídá kněz:

Tetování nebo aplikace piercingu samy o sobě nejsou hříchem, pokud neporušují Boží přikázání o úctě k vlastnímu tělu (například i náušnice jsou fakticky společensky obvyklým piercingem, ale roztahování ušních lalůčků už může být vnímáno jako poškození části těla). Je třeba domýšlet důsledky nejen pro tuto chvíli, ale také to, že důsledky momentálního rozhodnutí trvají celý život...

Další rozměr rozhodnutí pro tetování nebo piercing je závažnější.

Někteří lidé nosí piercing nebo se nechávají tetovat nikoliv k (subjektivnímu) zkrášlení těla, nýbrž aby eroticky dráždili svůj protějšek. To je zcela jistě proti normální slušnosti a jistě chápete, že tím sice neporuším páté přikázání, ale jde o porušení čistoty. Z týchž, zcela pochopitelných důvodů je pro křesťana také naprosto nepřijatelná aplikace piercingu nebo tetování na intimních tělesných partiích.
P. Vít Zatloukal

(časopis IN!dívčí svět)

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.