Byl jednou jeden veliký a silný kus železa. Sekera, pila, kladivo a oheň se jej postupně pokusily rozbít.
"To zvládnu lehce," řekla sekera. Silnými údery dopadala na železo, až si zcela otupila ostří a padla vyčerpáním.
"Nechte to na mně," řekla pila a začala se pohybovat dopředu a dozadu, až si ubrousila a vylámala všechny zuby a padla vyčerpáním.
"Vědělo jsem, že to nezvládnete. Ukážu vám, jak se to dělá," prohlásilo kladivo. Ale při první prudké ráně mu odletěla hlava a železo zůstalo netknuté.
"Mám to také zkusit?" zeptal se malý plamínek.
"Zapomeň na to," odrazovali ho všichni.
Plamínek se ale obtočil kolem železa, obklopil ho ze všech stran a nepovolil, dokud železo nepodlehlo jeho působení a začalo se tavit...
Bušíte do života silnými údery, nebo jste jako plamínek a pomalu a trpělivě postupujete vpřed?
(Malé příběhy, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2001)