Byl jednou jeden veliký a silný kus železa. Sekera, pila, kladivo a oheň se jej postupně pokusily rozbít.

"To zvládnu lehce," řekla sekera. Silnými údery dopadala na železo, až si zcela otupila ostří a padla vyčerpáním.
"Nechte to na mně," řekla pila a začala se pohybovat dopředu a dozadu, až si ubrousila a vylámala všechny zuby a padla vyčerpáním.
"Vědělo jsem, že to nezvládnete. Ukážu vám, jak se to dělá," prohlásilo kladivo. Ale při první prudké ráně mu odletěla hlava a železo zůstalo netknuté.
"Mám to také zkusit?" zeptal se malý plamínek.
"Zapomeň na to," odrazovali ho všichni.

"Jak to chceš dokázat?"

Plamínek se ale obtočil kolem železa, obklopil ho ze všech stran a nepovolil, dokud železo nepodlehlo jeho působení a začalo se tavit...

A co vy?

Bušíte do života silnými údery, nebo jste jako plamínek a pomalu a trpělivě postupujete vpřed?

(Malé příběhy, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2001)