Předplatné časopisu
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz, info.in.cz

prozarene-srdicko-ydu_i37.jpg

Jak se nám spolu chodí

Když spolu dva lidé chodí, je nutné, aby byli spolu každý den? Nebo je lepší vídat se aspoň ze začátku méně? Několik mladých lidí se s námi podělilo o své zkušenosti.

Anežka (21) a Vojta (23) – nejdřív vztah na dálku, později denně spolu

Jak dlouho jste spolu?

V: Poměrně krátce, teprve 4 roky.

A: Už strašně dlouho, 4 roky. (oba smích)

 

Kolik času jste spolu trávili a trávíte?

V: První dva roky jsme se vídali tak jednou za 14 dní, a to jen na pár hodin. Teď už ale studujeme i bydlíme ve stejném městě, a tak se vidíme několik hodin každý den.

A: Když jsme studovali každý jinde, jezdil za mnou Vojta tak jednou za tři týdny na odpoledne, navíc jsme se někdy mohli potkat ve vlaku. Teď se můžeme vidět, kdy chceme (kromě víkendů a prázdnin), protože bydlíme kousek od sebe.

 

Vztah na dálku: +

V: Pozitiva vidím v tom, že jsem vnímal výhradně Anežčiny kladné stránky, a proto jsem si během té doby více vážil každého společného okamžiku. Taky to bylo jednodušší s mojí nesmělostí, protože se vztah rozvíjel pomaleji.
A: Byla to investice do budoucna. Nebýt spolu zrovna, když jsme byli nejvíc zamilovaní, bylo docela těžké, ale byla to taková oběť, která se hodně vyplatila. Myslím, že díky tomu jsme si nezevšedněli a náš vztah to hodně upevnilo. A taky jsme byli zamilovaní mnohem déle, než je běžné :-).

Vztah na dálku: –

V: Ten vztah byl opravdu neobvyklý, nemohl jsem Anežku seznámit s přáteli, vše jsme si museli říkat do telefonu nebo psát přes internet, Anežka mi chyběla.
A: Bylo to dost těžké, pořád se mi stýskalo. Musela jsem si dávat pozor, abych neutíkala do myšlenek na Vojtu a vzpomínek na společné chvíle, ale abych žila v realitě. A taky to bylo asi horší pro kamarádky – smutek je nakažlivý. Neměli jsme tehdy moc možnost se poznat v běžných chvílích a většinou jsme trávili tu trošku společného času raději sami než s kamarády.

 

Spolu denně: +

V: Ačkoliv spolu nebydlíme, tak jsme v kontaktu prakticky celý den, takže je to dobrá příprava na společný život. Mnohem víc jsem tak Anežku poznal, a taky jsme se naučili hádat se a vyřešit spory :-). Mimo to Anežka úžasně vaří :-).

A: Můžeme spolu být v běžných situacích – při obědě, na nákupu, s kamarády, ne jen sami na rande. Taky díky tomu máme hodně společných přátel.

 

Spolu denně: –

V: Musíme si více hlídat, abychom toho druhého nevnímali jako samozřejmost a abychom spolu netrávili čas na úkor povinnostem a jiným činnostem. Navíc se ten čas do svatby více vleče.
A: Podle mě to asi nevýhodu nemá (ale kdybychom spolu mohli být tak často od začátku, bojím se, že bychom byli uzavřenější k okolí), snad jen, že zbývá míň času na učení :-). Ale když se čas rozumně rozdělí, ani toto není problém.

 

Katka (23) a Petr (23) – spolužáci

Jak dlouho jste spolu?

P+K: 3 roky.

Kolik času jste spolu trávili a trávíte?
P+K: Během těch tří let, co se známe, jsme spolu trávili docela hodně času. Byli jsme zároveň spolužáci, a tak jsme se potkávali hlavně ve škole. Snažili jsme se ale najít si i mezi studiem čas, kdy si budeme moct popovídat jen my dva. O prázdninách jsme se moc nevídali, protože každý z nás měl svoje vlastní aktivity. Jenom jednou jsme společně dělali vedoucí na táboře.

 

Spolužáci: +

K: Díky každodennímu setkávání jsme se mohli lépe poznat. Viděli jsme, jak každý z nás pracuje a jedná v obyčejných situacích. Do začátku to bylo obrovské plus, protože jsme o sobě rychle zjistili některé základní informace. Díky tomu, že jsme měli stejný rozvrh, bylo jednodušší najít společný volný čas. Také jsme řešili podobné věci a zájmy. Mohli jsme se také podporovat v učení.


Spolužáci: –

P: Ze začátku jsme řešili, jak třídě ukázat, že spolu chodíme. Občas nás zamrzelo, že nás pak dávali dohromady ve všem. Problém byl také v tom, že jsme se časem trochu omrzeli – tehdy pro nás bylo důležité naučit se, že si každý z nás musí najít čas i sám na sebe, na svoje kamarády, svoje koníčky, a nechat tomu druhému svobodu. Bylo také potřeba společně trávený čas nějak ozvláštnit, bojovat proti zevšednění tím, že jsme podnikli nějaký výlet nebo vyrazili na nějakou akci.

 

 

Eva (22) a Štěpán (22) – spolu o víkendech

Jak dlouho jste spolu?

E+Š: Zhruba dva roky.
 

Kolik času jste spolu během těch dvou let trávili a trávíte?

E: Ze začátku jsme spolu neměli možnost trávit víc času kvůli dojíždění, postupem času jsme u sebe začali zůstávat buď na víkendy, nebo prostě kdy jsme měli oba volno. Teď se to ustálilo tak, že jsme spolu od čtvrtka, kdy já dojíždím ze školy a pak celý víkend většinou do neděle.
 

Spolu o víkendech: +

E+Š: Výhodu vidíme v tom, že se na sebe moc těšíme, že si vážíme toho, že spolu můžeme být, a když od sebe odjíždíme, je nám sice smutno, ale snažíme se myslet na to, že to rychle uběhne a zase budeme spolu.
 

Spolu o víkendech: –

E+Š: Nemůžeme spolu být, kdy se nám zachce. A když se někdy stane, že toho druhého moc potřebujeme ve chvíli, kdy víme, že to nejde, tak to je určitě také nevýhoda.

 

 

Veronika (22) a Jan (23) – dlouhé odloučení

Jak dlouho jste spolu?

J: Je to zhruba dva a půl roku, co spolu chodíme. Našli jsme se na konci jara 2010 a nyní jsme zasnoubeni.

Kolik času jste spolu během té doby trávili a trávíte?

J: Já studuji v Brně a Verunka doma na Valašsku. Jsme spolu, když přijedu domů na víkend, ale to taky není každý týden. Bývá problém rozdělit volný čas mezi rodinu a mou milou. O prázdninách trávíme většinu času spolu. Největší zkouškou prošel náš vztah, když jsem po půl roce chození odcestoval na pět měsíců za studiem do Irska.

 

Dlouhé odloučení: –

J: Nepříjemné bylo to, že jsme se museli odloučit na začátku vztahu. Proto jsme hledali způsoby, jak jej udržet a upevnit. Asi po měsíci se dostavila krize, kdy jsem postrádal fyzický kontakt. Ale jak čas ubíhal a blížil se termín návratu, myslel jsem spíš na shledání.

V: Ze všeho nejhorší bylo, když jsem potřebovala pocítit lásku nebo povzbudit. Mnohdy slova nestačila. Také jsem měla strach, že se Jankovi něco stane, že se mi nevrátí. Moc mi chyběl a bylo mi opravdu smutno. Ty dny odloučení byly strašně moc dlouhé, vůbec neutíkaly.

Dlouhé odloučení: +

V: Především jsme si zkusili, jestli to spolu myslíme vážně. Pak to zjištění, že to opravdu vážně myslíme, byl pro mě krásný pocit. Hlavně jsem moc vyrostla v lásce k němu. Byli jsme si vzácní. Nejkrásnější na tom všem je shledání. To bylo opravdu nádherné! :) A díky Bohu jsme to zvládli a to je to největší pozitivum.

J: Když se na to dívám s odstupem, bylo na odloučení více pozitivního. Posílali jsme si ručně psané dopisy a líbilo se mi, když jsem se mohl těšit na obálku se psaním od mé milé.
Za největší plus považuji to, že jsem si ten vztah musel sám u sebe vybojovat a obhájit, protože má láska nebyla zas tak veliká, že by přenesla horu. Postupně rostla a roste až do dneška. Nejkrásnější bylo naše opětovné shledání po pěti měsících. Druhý den po návratu domů jsem brzy ráno, kdy ještě spala, přijel za Verunkou, vešel do jejího pokoje, klekl si k posteli a řekl: „Verunko, tak jsme to zvládli. Už jsem doma!“ A radost nebrala konce! :)

Za odpovědi děkuje Petra

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.

Autor fotografie:  Romolo Tavani DPC


Sdílet na:

 
 

E-shop
navštivte náš e-shop

 

Vydavatelství IN s.r.o.
Horní náměstí 12, 466 01 Jablonec nad Nisou

objednávky:
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz

redakce:
Purkyňova 5, 772 00 Olomouc

tel.: 775 598 603
mail: redakce@in.cz