Radostná báseň „Popelka Nazaretská” je básnický hold nejen královně matek i andělů, Matce Boží Marii, ale také každé ženě a matce, kráčející v jejích stopách. Básník Václav Renč ji složil kolem roku 1955 v leopoldovské věznici, kde byl komunistickou diktaturou držen jako jeden z politických vězňů. 

Vězni nesměli mít u sebe ani tužku ani papír. Každé slovo napsané vězněm bylo totiž kvalifikováno jako šifrovaná zpráva nepřátelským agentům. Natož náboženský text! Přesto se podařilo z věznice s velkým rizikem propašovat několik úryvků básně napsaných na cigaretových papírcích miniaturním písmem. Každý centimetr čistého papíru byl vzácností. Celá báseň (asi 1700 veršů) byla vynesena z věznice především v paměti vězňů. I přes to, v jakých těžkých podmínkách báseň vznikala, je plná radosti, vděčnosti a naděje. Přímo z ní vyzařuje síla křesťanské víry.

Popelka Nazaretská

 (Václav Renč)

Kapitola VII

Kráčelo jaro Nazaretem.
Učilo ptáky zpívat dětem -
a v srdcích probouzelo žal.
Proč, proč je smutno v Nazaretě?
Proč je tak smutno v celém světě?
Že mor i v kvítí hořkne dál.

Též v tesařově domku chudém
stýská si panna nad osudem,
jejž vysloužil si bědný lid.
Vší silou duše své i těla
ta dívka pokorná by chtěla
na Králi spásu vymodlit.

A hle, vtom před ní znenadání
se jako tichý plamen sklání
zářivý jinoch neznámý.
Kdo je ten krásný? Anděl Páně.
Na prsou kříží bílé dlaně.
Co dívce nyní oznámí?

„Buď zdráva, Boží lásky plná!”
Domem se jako světlá vlna
rozlije neslýchaný hlas.
„Pán s tebou, květe liliový!”
A jinoch tajemnými slovy
zvěstuje Panně Boží vzkaz.

- Dechnutím Krále Hospodina
květ liliový počne Syna.
A staniž se tak ještě dnes!
Ač Král, Duch Boží, svatá Panno,
vyčkává na tvé ne či ano.
Svobodně vol a odpověz...

Václav Renč (1911−1973 )

Básník, dramatik, překladatel. Od roku 1948 nesměl publikovat, v květnu 1951 zatčen a ve vykonstruovaném procesu byl komunisty odsouzen k 25 letům těžkého žaláře, v němž nakonec strávil 11 roků života. Při příležitosti prvního vydání Popelky Nazaretské v roce 1969 napsal:
„Tahle skladba vznikala a slovo od slova byla zapsána do paměti už před mnoha lety, tam, v nejnaprostější samotě, tj. už ve vyšetřovacích vazbách. Stovky a stovky muklů ji znali zpaměti buď částečně, nebo celou, v nesčetných opisech obíhala po světě už dávno předtím, než já jsem se vrátil domů. A tak přemnozí jen čekali na nepravděpodobnou chvíli, kdy snad přece jen knižně vyjde. Vychází tak, jak mi v těch samotách byla darována, zcela doslovně darována, proto jsem se neodvážil změnit, když šla do tisku, ani slůvko, třeba by se zdálo (a mně prvnímu), že tu i onde by byla na místě menší korektura. Nic na těch okolnostech neromantizuju, milý pane, je to tak, jak to je, a jsem si vědom celé řady mimořádností, včetně kladného světla útěchy a překonávání temnot světlem milosti.”
Některé části básně později zhudebnil Vít Petrů. Dílo je stále oblíbené a literárně hudební pásmo má ve svém repertoárů velké množství sborů i divadelních souborů.

Květiny

jsou častým mariánským symbolem, toho si můžeš všimnout v několika písních nebo v litaniích. Proto je taky květen zasvěcený Panně Marii. Ovšem květen není mariánským měsícem na celém světě. Třeba v Chile je mariánský listopad. Proč? Na jižní polokouli je totiž zrovna jaro v plném květu :-).

(časopis IN!dívčí svět )

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.