Rabín Abraham Jaakov jednou seděl se svými žáky. Mluvili o všem možném. Téměř mimochodem rabín řekl: „Víte, moji přátelé, velkým pravdám je možné se naučit dokonce i od neživých věcí. Všechno nás může něčemu naučit.” Jeden žák se zeptal: „Opravdu od všeho? Čemu se mohu naučit třeba od vlaku?” Rabín se usmál a odpověděl: „Tomu, že kvůli malé chvilce můžeš propást velkou věc.” „A co telefon?” zeptal se jiný. „„Řekni nám, čemu se můžeme naučit od telefonu?” „Tomu, že co řekneš zde,” obrátil se k němu rabín, „může být bezpochyby zaslechnuto i tam.”

Dnes bych ti chtěl něco říci o rozjímání. Těm, kteří se naučí v modlitbě rozjímat, se změní pohled na svět. Objevíš, že žádné místo na světě není bez Boží přítomnosti. Tvé srdce a tvé oči budou otevřené a budeš poznávat, jak velký a dobrý je Bůh.

Mlčet

Když jdeš se svou mámou, povídáte si o mnoha obyčejných věcech. Najednou se maminka zastaví a říká: „To je nádhera!” Ukáže na jasně zářící barevnou duhu. Obě mlčíte a ty přemýšlíš o znamení smíření, které dal Bůh Noemovi po potopě. Po chvilce tiše říkáš: „Jsem ráda, že mi s tátou odpouštíte, když se mnou není řeč.”  Mamka na to nic neřekne a jen tě pohladí. Vytáhneš mobil a zářící duha se za chvilku skvěje na displeji. Vždy, když teď telefonuješ, vzpomeneš si na tuto chvíli, kdy beze slov bylo řečeno více než jindy.
Zkus se v modlitbě ztišit, používat jen několik málo slov a dovol Bohu, aby ti někdy řekl beze slov: „Mám tě rád.”

Pozorovat

Náš zrak vidí za den tolik věcí! Většinu toho, co víme, se dovídáme zrakem (i tato písmenka vnímáš svýma očima :). Při modlitbě je jedna z nejdůležitějších a nejtěžších věcí zaměstnat své oči. Někdy ani nepomůže je zavřít, protože ve fantazii ti běží tolik obrazů, že se jich nemůžeš zbavit. Je dobré pozorovat krásný obraz, zadívat se na scenérii krajiny, vrcholky hor, zurčící potok. Ne nadarmo se říká: „Oko je okno do duše.” Poskytni potravu krásy svým očím a také tvá duše se přiblíží ke zdroji veškeré krásy, k Bohu.
Můžeš se také přímo zadívat na kříž, na obraz Ježíše, na ikonu Panny Marie… Mohou pro tebe být jako fotky tvých milovaných lidí. Snadněji pak můžeš šeptat: „Mám tě ráda, Ježíši!”

Nechat na sebe působit

Tolikrát kněz slyší, že nemáš na modlitbu čas. Ale je to opravdu tak? Jednou jsem četl návod: „Rozšlehaný žloutek, med a olivový olej vetřete do vlasů … nechte půl hodiny působit …budete mít vlasy lesklé, hebké...” Když toto jsou dívky ochotny podstoupit pro krásné vlasy, co vše jsou ochotny udělat pro krásu duše? Chceš-li posílit a zjemnit své srdce, přiměj se zůstat nějakou chvíli s Božím slovem. Představ si, že se do něj chceš ponořit jako do uvolňující lázně a nechat na sebe působit jeho hřejivé paprsky. Můžeš přitom jednoduše opakovat několik slov z Písma svatého nebo modlitby.

Co všechno nás učí?

Televize nás učí, že něčí hloupost může ovládnout mysl mnoha lidí.
Internet nás učí, že moudrost se může ztratit v příliš velkém množství informací.
Politika nás učí, že sloužit vůdcům je mnohem snadnější než sloužit jako vůdce.
Reklama nás učí, že sytý může být pomocí pouhých obrázků učiněn hladovým.
Mikrovlnná trouba nás učí, že to, co může ohřát jídlo, může také zahubit kočku.
(Citát z knihy Rabi Rami Shapiro)

P. Vít Zatloukal

V docela prosté modlitbě můžeme vytušit, že nikdy nejsme sami: Duch svatý v nás působí společenství s Bohem, společenství, které bude navěky trvat v životě, který nekončí.

(bratr Roger Schütz)

(časopis IN!dívčí svět)

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.