Předplatné časopisu
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz, info.in.cz

zasnena-holka-gxv_i15.jpeg
K zamyšlení

Jsem krásná?

Když mi bylo 5 let, má rodačka Monika Žídková se stala Miss Europe a spolu s mamkou a kamarádkami jsme ji navštívily. Pamatuju si, že mi na chvilku nasadila korunku a napsala lístek přibližně tohoto znění: „Milá Maruško! Určitě z Tebe jednou bude velká a krásná Miss, zůstaň ale vždycky tak milá.” (lístek stále někde mám)

Nebudu Vás napínat, je mi 21 a stále nejsem Miss :-D (jedině jednoho letního tábora, ale vzhledem k počtu zúčastněných se to nedá brát moc vážně:)). Je úspěšně za mnou období kousání nehtů, roláků (ekzém na krku), rovnátek, hrbení se (puberta mi začala zhruba 2 roky před spolužačkami, horor). Dokonce jsem zadaná, což jsem ve 14 považovala za nezvratný a objektivní důkaz toho, že je nějaká holka krásná :-)). Nicméně stále bojuju s určitými představami o tom, jak bych měla vypadat, zatímco vypadám jinak :-).

Ze svých častých rozhovorů s kočkama, (motivační oslovení mých kamarádek) ale usuzuju, že s tím víceméně bojujeme všecky. Těžká kostra, kostnatost, široká ramena, mezera mezi zubama, plochost, přehnaná vyvinutost, velké nohy, řídké vlasy... Modelová situace: na plese jsem řekla kamarádce, že je moc krásná, a ona na to: „Ale ne, jsem tu největší korbič”. Přitom kohokoliv byste se zeptali, souhlasil by s tím, že je nádherná, přitažlivá a „šťavnatá”. Řekla jsem si: když ne ona, kdo jiný by se měl cítit na výši? :) Zdá se, že tomu žádná z nás přirozeně nevěří; my všechny musíme nejdříve nechat zachránit.

Četla jsem krásné knihy - „Úchvatná” a „V krajině ženských snů”. Dojaly mě moc a moc, vřele doporučuju. Malá ochutnávka: „Každá žena potřebuje vědět, že je nesmírně krásná a romanticky záhadná, a že je vyvolená. To je podstata její totožnosti, to, v čem je Božím obrazem.” (J. Eldredge: Úchvatná)

Mnohokrát se mé srdce dojalo nad tím, jak nádherné ženy jsou a jak se snaží vzdorovat všem těm lžím, které nám ďábel už tolik let úspěšně našeptává. Jak odvážně vyjdou z domu a utěšují svou krásou, ačkoliv si jí nejsou zcela jisté...

  • Nikdy nezapomenu na babičky z domova seniorů, jak se vyšňořily před vycházkou do parku.
  • Na kamarádku, která se bála, že na ni ve svatebním salónu nenajdeme „to pravé” (nechutně častý výskyt šatů velikosti 36; cožpak jsme všechny Vietnamky nebo modelky?), ale pak jsme „ty pravé” našly a bude v nich v říjnu neuvěřitelně skvostná a překrásná.
  • Myslím na mou dlouhodobě nemocnou tetu. Před pár týdny jsem jí pochválila letní šaty, ona se rozzářila a řekla: „Ano, jsem krásná?”. Ujistily jsme ji se ségrou, že moc krásná. Rozzářila se tak, že ten večer nemusela v Kravařích svítit jediná lampa :).

Dnes jsem šmejdila na youtube a vyposlechla pár klipů Barlow Girl, a obzvlášť Rebecca mě chytla za srdce. Vypráví o tom, jak na střední škole trpěla poruchy příjmu potravy a jak moc se její život změnil, když nově poznala Boha, a když pocítila, že je Jeho obrazem a chrámem.
http://www.youtube.com/watch?v=JP5KHssI0f4&feature=related

Mám moc ráda zpěvačku Rebeccu St James. Moc hezky mluví o svém boji s osobní image v tomto klipu:
http://www.youtube.com/watch?v=8ESavht5DLw

Miluju tuto část dopisu Waltera Trobische své ženě (z knihy I. Trobischové Učím se žít sama):
Podívej se do zrcadla a řekni: „Jsem krásná. Líbí se mi, jaká jsem.”  A pak jdi svou cestou a zapomeň na všechno, kromě toho, že druzí potřebují Tvou lásku. Miloval jsem Tě a snažil se Ti to dát najevo, jak jsem nejlépe uměl. Tys to nedokázala pokaždé přijmout, protože jsi nedokázala pokaždé přijmout sebe. Přestaň se cenit méně, než jsem si Tě cenil já a než si Tě cení Kristus. Což jsme se pro Tebe oba nevzdali svých životů?

Je mi líto, když ve svých kamarádkách vidím nádherné a neopakovatelné zázraky, zatímco ony na sobě vidí především velký zadek nebo nějaký obdobný „zásadní problém”, a já nejsem schopna jim říct, jak krásné jsou. Ale sama jsem stejná. Někdy mám dny, kdy si nechávám znít v hlavě, že je veškerá snaha marná, že jsem druhá liga atd. Už taky vím, že mě z toho bahna nemůže zachránit nikdo jiný než Ježíš. A tak si pořád dokola opakuju, že jsem žena, kterou miluje Ježíš. Chtěla jsem najít nějakou méně abstraktní cestu a „rychlejší techniku”, ale žádná neexistuje. Tak si to opakuju, když mám slabší chvíle, a pomaličku se mi to dostává do srdce.

My všechny jsme na jedné lodi. Jsme nesmírně milované, nádherné a vzácné bytosti, stvořené k obrazu Božímu. Tzn. fakt kočky ;-).

P.S. Romantická tečka - má oblíbená pasáž z knihy Marka Orko Váchy „Šestá cesta”:

„Důvodem lásky je to, že jsi, ne to, že mi něco dáváš. Je mi jedno, kolik vážíš, a je jedno, co na sobě nosíš. Je mi lhostejné, zda jsi pro okolí reprezentativní nebo ne. Je jedno, jak vypadáš. Je jedno, zda tě ostatní lidé považují nebo nepovažují za krásnou. Pro mne jsi a budeš vždycky. Je jedno, jestli jsi po havárii nebo následkem nemoci ochrnutá nebo na vozíčku. Je jedno, co s tebou udělá nemoc nebo stáří. Miluji světlo, které je v tobě, nejvnitřnější podstatu člověka, tebe, světlo, které ti prosvěcuje tvář. Tebe. Věřím, že takto nějak nás miluje Bůh: nezávisle na našich vlastnostech a skutcích, nezávisle na tom, zda konáme dobro nebo zlo. Jen proto, že jsme.”

Za krásný článek a zároveň svědectví děkujeme Marušce ze Signálů. Převzali jsme ho pro Vás s jejím laskavým svolením. www.signaly.cz/kleine-biene-maja

Autor fotografie:  aleshin Adobe Stock


Sdílet na:

 
 

E-shop
navštivte náš e-shop

 

Vydavatelství IN s.r.o.
Horní náměstí 12, 466 01 Jablonec nad Nisou

objednávky:
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz

redakce:
Purkyňova 5, 772 00 Olomouc

tel.: 775 598 603
mail: redakce@in.cz