Moc ráda čtu kdekoliv a kdykoliv :). Nedávno mě zaujaly příběhy od italského salesiánského kněze Bruna Ferrera. O jeden bych se s vámi chtěla podělit.

Jeden muž žil ve městě. I na vesnici měl malý domek, který zdědil po rodičích, a rozhodl se, že ho prodá. Poprosil svého kamaráda, básníka, aby mu pomohl s inzerátem do novin. „Víš, potřebuju prodat tu starou boudu...“ Kamarád slíbil a v novinách se objevil tento inzerát: Prodám krásnou starou usedlost, obklopenou lesy, kde při východu slunce zpívají ptáci, večer nádherně svítí hvězdy, na dvorku je osvěžující stín a kolem teče potok s průzračnou vodou. Po nějaké době se přátelé potkali a básník se ptal, jestli už je domek prodaný. Kamarádova odpověď ho ale překvapila: „Kdepak, změnil jsem názor, když jsem si přečetl inzerát, pochopil jsem, že domek je pro mě vlastně moc důležitý, že vlastním poklad.“

A co my a naše „poklady“? Rodiče, sourozenci, kamarádi, dobrá známka ve škole, zdraví, schopnost se radovat, mít kde bydlet, mít co jíst. Určitě najdete ještě spoustu dalších „pokladů“, u kterých zjistíte, že jsou pro vás neobyčejné a mimořádné.

Přeji nám, ať se nám daří všechny naše důležité „poklady“ znovuobjevovat a hledat a dokážeme o ně správně pečovat a vážit si jich. Marie