A máme tady úterý, začátek týdne a na vývěsce fakulty visí událost s názvem IMATRIKULACE, slavnostní přivítání prváků na VŠ.

Kamarádka mi sděluje, že by bylo dobré obléct si něco slušného. Tím slušného myslela silonky, sukni nebo šaty a lodičky či střevíčky. Jednoduše taková událost si žádá něco extra. Vzpomenu si, že jsem si na bytě nechala sukni, kterou jsem měla na zahájení na začátku roku. ,,Mohly by tam být i ty silonky“, říkala jsem si. Jakmile jsem zavítala na byt, zjistila jsem, že žádné nemám. Dokonce mi došlo, že ani žádné botičky k sukni nevlastním. Ihned jsem obvolala kamarádky, zda nemají na půjčení mou velikost bot. Jako naschvál, všechny mají menší číslo. Nakonec se našla jedna kamarádka, která tvrdila, že má stejné jako já. Daly jsme si sraz a ona mi donesla černé lodičky. Po mém vtipném nazouvání bot na schodech před budovou krajského soudu jsem uznala, že má noha je příliš tlustá. Opravdu byla má noha tak široká, že jsem ji do boty nenarvala. Se smutným výrazem jsem usoudila, že si budu muset boty koupit. Kamarádka mi navrhla, abych si koupila nějaké levné baleríny.

Na poslední chvíli jsem obletěla tři obchody. V posledním jsem narazila na hnědé baleríny, pro změnu jsem zase hledala své číslo asi půl hodiny. Jakmile jsem si vybrala, k mé smůle byly na botě nalepené zbytky lepidla. Neměla jsem jinou možnost, rozhodla jsem se je vzít. U pokladny jsem alespoň vyškemrala malou slevu. V takových botkách byla pěkná zima, byla jsem ráda, když jsem došla na imatrikulaci. Jakmile obřad skončil, říkala jsem si: ,,Kvůli takové maškarádě jsem nechala v obchodě tři stovky a ztrácela čas takovými starostmi. Vlastně to vůbec nestálo za to. Tyhle botky mi teď v zimě budou docela k ničemu. No nevadí, příště budu uvažovat více dopředu a raději si nějaké boty dovezu. Petra

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.