Postní doba je v plném proudu. Dáváte si nějaká předsevzetí? Mám tady jednu nabídku a zdá se mi, že je aktuální nejenom teď v postu.

Tento týden nám do Diskuzí na webu přišla prosba od jedné naší čtenářky: udělat radost kamarádce, která je v nemocnici. Myslím, že už to je výhra pro tu nemocnou kamarádku, že má takovou kamarádku, která chce pro ni dobro, udělat jí jakoukoliv radost, a když zrovna neví, neváhá se obrátit i na někoho dalšího. To mi přijde super!

Vzpomněla jsem si na jednu situaci, která udělala radost mně a i když už je to dávno, pořád tu obálku mám schovanou ve skříni. A vím přesně, kde:). O co tehdy šlo? Bylo nás pár katechetek na faře na nějakém setkání a na konci jsme dostaly úkol. Každá měal papír a měla napsat o té, co seděla vedle, 1-2 věty, ale jenom pozitivní, pak papír kousek přeložit, aby ta další pisatelka nevěděla, co tam je, a zase poslat dál. A tak každý o každém něco hezkého a samozřejmě pravdivého napsal:). Papíry jsme si schovaly do obálky a měly si je přečíst až doma. A přiznávám, bylo to moc fajn čtení... Každého přece potěší, když si osobě přečte něco hezkého.

Doteď se k tomu, když si připadám, že mi něco nejde, (asi to taky znáte) ráda vracím, a zatím mě těch pár řádků vždycky povzbudilo a „nakoplo“ jít dál. Je to jednoduché, a dá se využít v rodině, s kámoškama, ve spolču, kde si vzpomenete:). A vidím tam i ten důležitý potenciál pro druhé. Když totiž mi sami dostaneme (dobré slovo, ocenění, i když „jenom“ na papíře), dokážeme rozdávat i dál, druhým. A to se mi nezdá ani v postu špatné, co říkáte?

A citát nakonec jako bonus:):

„Dobrá slova dávají člověku sílu pokusit se být takovým, jaký by chtěl být.“ (August Strindberg )

Hezký víkend i celou postní dobu . Marie

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.