Tak nám začalo jaro a s ním další sportovní předsevzetí. První si dáváme v lednu, to jsou ale vánice, brzy tma a já nevím co ještě. Ale v březnu už to opravdu neokecáme :-).

Nevím jak vy, ale moje fyzička je, no spíše není na moc vysoké úrovni a vždy si na jaře říkám, že s tím něco udělám. Takže v úterý, v ten slavný jarní den, jsem vyrazila do parku. Nové boty, dobrá hudba a něco na pití. Vše, co dobrý běžec nutně potřebuje. Rozhodla jsme se běhat na pohodu, takže dvě minuty běhu a dvě minuty rychlé chůze. Na začátek člověk musí zvolna, takže jen tři opakování – radili odborníci. Pche, říkala jsem si já, to dám alespoň pětkrát. A tak jsem náležitě optimisticky vyrazila.

Při třetí dvouminutovce běhu, jsem funěla jak lokomotiva, moje hrdost byla pošlapána a já musela uznat, že běhat třikrát dvě minuty, je tak akorát.

Přišla jsem i na to, proč se tomuto stylu říká indiánský. Ještě po dvaceti minutách chození po parku, abych se vydýchala a nevracela se potupně po šesti minutách domů, jsem byla rudá jak náčelník Apačů.

Ani nevíte, jak jsem byla vděčná za středeční deštivé počasí, kdy jsem si lepila paty sedřené z nových bot a pochybovala o tom, zda je běhání ten správný začátek jarního sportování.

Ale slibuji vám, že tentokrát to vydržím, a opravdu si půjdu třikrát týdně zaběhat a až tu budu psát příští redakční zápisník, budu už běhat alespoň - no dobře nebudu to přehánět, nejsem blázen, přece se nezničím hned první měsíc – budu běhat třikrát tři minuty. To už je slušný, co říkáte? :-)

Vaše Majka St

P.S.: Pokud se ke mně přidáte a pustíte se do jakéhokoliv sportu, máme pro vás v dubnovém IN! pár cviků, které procvičí a zpevní vaše paže. Cviky můžete provádět s činkami nebo s naplněnými PET lahvemi. Takže se těšte.

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.