Předplatné časopisu
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz, info.in.cz

bolave-oci-cxx_i39.jpg

Víkendové čtení: Ubrečenec

Jdu si takhle večerním Brnem. Pouliční osvětlení doplňují blikající světélka za okny domů, lucerničky u zahrádek restaurací, jiskřičky v očích kolemjdoucích. Jen já mám trochu zamlženo a slzy v očích. Vypadá to, že pláču…

… jenže nepláču!

Mám zánět spojivek aneb akutní konjunktivitidu, což v praxi znamená, že mi z očí v jednom kuse teče nepříjemný maz, mám napuchlá víčka a pokud nemám zrovna při ruce kapesník, kterým bych si oči osušovala, vidím ostře tak zhruba na metr před sebe. To na téhle procházce ale docela stačí, hlavně díky tomu, že cestu znám jako svoje boty a vpřed mě žene myšlenka na teplou a vyhřátou postel.

Na odlehlejší ulici už nepotkávám davy, ale jen pár lidí mě míjí zrychleným tempem. I v tuhle večerní hodinu je totiž v Brně kam spěchat. Hlavu mám sklopenou k zemi, takže je rozeznávám jen podle nohavic, klapotu bot, přerývaného dechu… Tenisky, kozačky, polobotky s kožešinkou, lakýrky. Jedna po druhé si to kolem mě špacírují za svým naplánovaným programem.

Zato mým keckám už brzo skončí služba...

Už jen vyšlápnout tenhle kopec a mají po práci. Vtom ale za sebou slyším tenký hlásek: „Slečno, slečno! Počkejte!“ Zkouším se rozvzpomenout na to, co jsem kde mohla ztratit, že mi to teď někdo chce poctivě vrátit. Ale chyba lávky. Do kopce za mnou chvátají kožešinkové polobotky a jejich blonďatá, na krátko ostřihaná majitelka, která evidentně žádný můj ztracený poklad v rukou nenese. Zastavuji a čekám, co z toho bude.

„Slečno,“ povídá blondýnka ještě jednou udýchaně, „omlouvám se, že vás tak pronásleduju, ale jste v pořádku? Nestalo se vám nic?“

Koukám na ni nevěřícně, trochu podezřívavě a zcela v slzách. „Né…,“ povídám neohrabaně, zatímco se mi hlavou honí, co je to za děvče, k jaké sektě patří, jaké drogy mi bude chtít prodat nebo kolik cigaret (které samozřejmě nemám), po mně bude pochtívat.

„Já jsem jenom myslela…,“ pokračovala ostýchavě, „že pláčete, víte… Tak jestli byste si o tom nechtěla jít někam popovídat, třeba na čaj. Já bych vás pozvala...“ Hledím na ni jako na zjevení a pořád přemýšlím nad tím, o co jí kráčí.

„Děkuju, ale to je v pořádku. Já toho mám teď jenom trochu hodně. Ve škole, doma, to víte… Ale jste moc hodná,“ snažím se o zdvořilé odmínutí. Že kromě spousty učení mám především zánět spojivek, jsem v tom šoku jaksi zapomněla zmínit.

„Aha. Jasné. Tak se tomu hlavně moc nepoddávejte. Ono se to všechno spraví,“ chlácholí mě majitelka polobotek ještě naposledy.

To já už ale couvám pomalými kroky pryč a každý pár bot si jde zase po svých. Začíná mi pomalu, ale jistě docházet, že mi slečna vážně asi chtěla jen pomoct. Žádné drogy, cigarety, peníze… Jen se slušně optat, jak se mám, když vypadám tak, jak vypadám, projevit trochu laskavosti, udělat vstřícné gesto vůči někomu, kdo by jí vlastně mohl být ukradený, protože ho nezná, protože je úplně cizí… Jak těžko se mi tomu věřilo. Dokonce by mi zaplatila čaj! Musím říct, že když se za touhle příhodou otáčím jasnějším zrakem, myslím že to byl nejdražší čaj, který mi kdy kdo nabídl.

I ji tohle pozvání určitě stálo nějaké to sebezapření. ..

Když mě prvně míjela, mohla si myslet, že jsem ztracená existence, labilní člověk, který hned „skáče z mostu“ když mu někdo poví škaredé slovo. Ubrečenec! Mohla jsem pro ni být kýmkoli. Nejspíš někým, komu je lepší se raději vyhnout. Ona si ale řekla, že mě chce raději vidět jako někoho, kdo potřebuje pomoc.

A pomohla mi. Už se mi na svět dívá zase o něco líp:))...

redaktorka Helča

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.

 

Autor fotografie:  Adobe Stock 68139812 Voyagerix


Sdílet na:

 
 
 

Vydavatelství IN s.r.o.
Horní náměstí 12, 466 01 Jablonec nad Nisou

objednávky:
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz

redakce:
Purkyňova 5, 772 00 Olomouc

tel.: 775 598 603
mail: redakce@in.cz