Jsem už stará. Došlo mi to, když jsem teď o víkendu byla na třídním srazu, kdy jsme už začali říkat: „To bylo… Tyjo, to bylo před deseti lety!“

Před deseti lety se totiž na vsetínském gymplu objevila nová třída vyděšených primánků. Takové nesmělé děti vyjukané z nového prostředí (i když jsme si samozřejmě připadali strašně dospěle a štvalo nás, že se nám všichni posmívají, že jsme nejmladší). Jak jsme spolu rostli a následující primáni nám přišli menší a menší, stala se z nás skvělá třída, která se ani nepohádala do krve, když řešila tablo a stužky. Byli jsme totiž vycvičení plánováním vícedenních výletů (pardon, exkurzí). Náš třídní nám zajistil povolení od vedení, na nás byl zbytek. A touha po pěti dnech na kole sdružuje, učí komunikovat a hledat kompromisy.

A co dalšího mě gympl naučil?

Tady je dalších deset věcí, které jsem si odnesla do života:

1. Že známky nejsou důležité, spíš to, co mám v hlavě a jak to umím použít (třeba když jsem dokonale chápala logaritmické rovnice, v hodinách bez problému počítala… a z písemky jsem měla za pět).
2. Že co si nevyběhám a nepozjišťuju, to nevím (dodneška si vzpomínám, jak jsem musela lítat po celé škole kvůli nefungujícímu čipu… v primě, kdy jsem byla ráda, že vůbec trefím od skříňky ke třídě… a kdy jsem měla ještě větší strach, než mám dneska, z hovorů s cizími lidmi :D).
3. Že o obědové přestávce se dá stihnout spoustu věcí… pokecat, naučit se na písemku, skočit do města pro něco, co jsme měli mít na odpoledne a já to samozřejmě zapomněla a znova pokecat.
4. I po probuzení o půlnoci vyjmenovat třídy obojživelníků, organely živočišné a rostlinné buňky a Mohsovu stupnici tvrdosti (minimálně kdyby nás probudil náš učitel biologie… což se klidně mohlo stát, protože jako tělocvikář s námi jezdil na lyžáky a vodáky).
5. Psát si „přes odrážky pod sebe,“ jak nám nezapomněla nikdy zdůraznit naše češtinářka a třídní mamka (to je někdo, kdo nikdy nebyl třídní učitel, ale o třídu se stará jako o vlastní a oznamuje ty životně důležité věci, na které třídní zapomíná. Jakože třeba jdeme do kina.). Teď, když si mám psát poznámky sama, se to moc hodí.
6. Být kreativní při psaní písemek a zkoušení. Ne vždycky se moje kreativita setkala s úspěchem („Ty příklady by zvládla spočítat i průměrná opice. Takže kdyby si NĚKDO, že, slečno Vašků, nepsal do písemky básničky místo počítání, i ta známka by vypadala jinak.“), ale zato dneska jsem schopná u zkoušky vařit z vody a přitom se tvářit, jakože jsem snědla všechnu moudrost světa.
7. Že co nejde spravit lepící páskou, nikdy nefungovalo.
8. Že brambora bez brambory je škrabka. (A to je nejrevolučnější zjištění, které jsem si odnesla z matiky…)
9. Chovat se nenápadně. Hlavně, když jsme seděli v divadle a pár řad od nás směrem dozadu seděl idol jedné mojí spolužačky a my ho potřebovaly vidět. („Musíme nenápadně! Nejdřív já, pak ty a ty. A pak všichni dohromady!“)
10. A na závěr moudro největší: Pes, který nemá zuby, nekouše.

redaktorka Bětka

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.