Lucie a Hyacinta byly kamarádky, hrály si spolu, pomáhaly rodičům a pak se jim zjevila Panna Maria. Čím jsou pro mě tyto kamarádky inspirací? Jak sto let stará historie může nakopnout člověka z 21.století?
Zběžnou historii o zjevení Panny Marie ve Fatimě asi budete znát, pokud ne, stalo se to před sto lety na den přesně (13. 5. 1917). V malé vesničce v Portugalsku, se třem pasáčkům ( Lucii, Hyacintě a Františkovi) zjevili nejprve andělé a pak několikrát za sebou i Maria. Pokud ten příběh neznáte doporučuji přečíst, protože nic není tak odzbrojující, jako svědectví malých dětí o lásce, sebezapření a touhy pomoci ostatním do nebe.
Ráda bych vám napsala, co oslovilo mě na životě dvou kamarádek. František mi odpustí, že jsem se zaměřila jen na holky, ale ani on nebyl žádná bábovka. To mi věřte.
1/ Umí držet tajemství. Mnoho lidí ji svěřovalo své trápení, ale ona nikdy neodsuzovala ani se nepohoršovala. Vše svěřovala Marii.
2/ Měla velkou vytrvalost. Až ve 13 letech se učila číst a psát, a dokázala to.
3/ Byla oporou pro svoji kamarádku. Vždy si na ni udělala čas, povzbuzovala ji v nemoci a těšila ji.
4/ Nikdy nelhala a nepomlouvala.
5/ Své povinnosti plnila poctivě.
1/Milovala a obdivovala přírodu, západy slunce, hvězdnou oblohu.
2/ Rozdávala radost. Třeba jen malou pozorností, jako je květina.
3/ Měla vždy radost ze setkání s Ježíšem.
4/ Dokázala být „tvrdohlavá“ v dobrých skutcích. Když dostala nějaké ovoce (což bylo velmi vzácné) dala je jiným dětem. Dobrovolně si odřekla, co má sama ráda, a čeho bylo nedostatek.
5/ Soustředila se na ostatní, ne na sebe. Rozhodla se odevzdávat vše těžké, co ji potkalo, Ježíši, aby to použil pro spásu lidí.
Dvě inspirativní kamarádky a jeden velký příběh. Mnoho malých věcí, které bychom se od nich měly učit.
A na závěr jejich oblíbená modlitba:
Majka - šéfredaktorka
Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.